Můj Bůh
Dnes jsem ráno jel do školy a potkal zase toho člověka, co chodí s cedulemi na zádech (Psal o něm Piži). Je to křesťan, co hlásá desatero přikázaní a je proti Leninovi, protože je spojen se Satanem, je proti východním náboženstvím, proti globalizaci, proti komunistické straně a podobně. Na cedulích má spoustu blábolů, které nedávají moc rozumný smysl. Ale o to vlastně moc nejde.

Odpoledne jsem dorazil na náměstí v Ostravě a četl jsem si než dorazila Šárka. Trošku jsem při tom zahulil. Pak jsme šli koupit zmrzlinu a u nějaké sochy na tom náměstí stál zase ten člověk s cedulema. Zpíval něco z bible a stál u něj takový zajímavý týpek. Delší vlasy, rezavé fousy, okolo 30, takový rocker. Diskutoval tam s tím člověkem. Já a Šárka jsme si četli ty nápisy. Pak tam přišel další pár a nějak hromadně jsme začali diskutovat o všem možném, ale hlavně o náboženství. Ti dva měli sklon k budhismu, já se Šárkou nemáme vyhraněné žádné konkrétní. Diskutovali jsme v jednu chvíli asi ve 25 lidech o všem možném. Pohádala se tam s náma spousta lidí. Po hodině diskuze se to zase vytříbilo, ale stále jsme tam byli my dva, budhisti, zrzavec a cedulista. Další hodinu jsme stále vedli zajímavé konstruktivní debaty. Po dvou hodinách jsme se ale zasekli. Cedulář odešel a přibyl další fanatický křesťan.

My s budhistama jsme se docela shodli a doplňovali. Cíl je najít duševní rovnováhu a splynout s nějakou tou inteligencí řekněme Bohem. Souhlasíme i s tím, že život není náhoda a popíráme začátek Darwinovi teorie o vzniku světa (myslíme si, že svět byl stvořen, že to není náhoda). S tím souhlasili i křesťani.

Problém spíše byl, co bude po smrti. Křesťani tvrdí, že bude soud (Bible), kdy se rozhodne mezi peklem a věčným životem. Průser je v tom, že věčný život nelze dosáhnout (podle nich) jinak než přes Ježíše Krista (1. Janova 5:10 - fakt si přečtěte). Jiná cesta prostě nevede. Můj názor je, že toho všeho můžu dosáhnout uvědoměním si vlastní duše např. přes absolutní odpoutáníi od materialismu, být slušný k lidem a konat dobro. Takže mě se například líbí cesta asketismem. Jde prostě o to, že každý si tu cestu k Bohu může najít sám. S tím absolutně nesouhlasí křesťani. Cesta je prostě pouze jedna a zo přes JK. Každá jiná cesta je špatná a skončíme v pekle. Připadá mi to celkem na hlavu postavené. Ježíš Kristus zemřel za naše hříchy a já už s tím nic neudělám. Jediné mé vykoupení je pokání a uvěření v JK a Boha. Pozor! Nelze věřit pouze v Boha, protože to se dostáváme do úrovně, kdy to souhlasí s mou teorií o splynutí s Bohem vlastním uvědoměním si duše. Musíme přes JK. Pokud tohle neuznáme, máme smůlu.

Tady diskuze zkončila, protože oni pak už nebyli přístupní ničemu. Podle nás by měla všechna náboženství mít stejný cíl. Bohužel křeťani ho mají jediný správný. Docela mě to štve, protože si myslím, že toho stavu můžu dosáhnout sám. Bylo by celkem dost pohodlné, kdybych ho dosáhl tím, že si uvědomím Boha a tím to bude. I když z jejich vykládání jsem pochopil, že oni byli skutečně osvíceni a fakt tomu věřili. Bylo jim nás líto, že to necítíme stejně. Nakonec jsem jim řekl, že jsem si to všechno vytříbil a myslím, že jsem na správné cestě. Bohužel ne (zatím) přes Ježíše Krista. Myslím si, že to člověk musí prostě zvládnout sám.

(napsáno 5.9.2000)