Povídka, kterou jsme zhuleni s Pižim napsali
Ligosh a Gallosh2 stoji na okraji lesa, do ktereho vede pesinka. Pred lesem
je na prani Galloshe2 parez...
"To byl teda pekne blbej napad s tim parezem." Ligosh se zamracil a smutne
ocichaval zbytek jakesi svaciny odhozene predchozimi navstevniky.
"Tak ten parez klidne zrusime, divej... ." Na miste parezu vyrostla nahle
kvetina (kopretina), ktera se zacala koukat na slunicko, ktere se mihotalo z
jedne strany na druhou. "Ta svacina Ligoshi je jedla?"
Ve chvili, kdy Gallosh dvojka predvedl svuj trik s parezem, se na nas Ligosh
smutne podival a zakroutil hlvou. "Jezismarjaaa, to jsou hnusny tri tecky, to
je humac. V tomhle nehraju." Otazku jedlosti svaciny se pokusil nenapadne
ignorovat.
'Jak jste jiste zpozorovali, Ligosh je nejaky smutny. Smutne se diva, smutne
ocichava, i kdyz jsem se snazil predvest svuj davny trik s kopretinou, abych
ho rozesmal, co mam udelat ted?' "Ligoshi? Neignoruj tu otazku se svacinou. Ja
ti ji opravdu nechci sezrat", usmal se Gallosh2 a vzhledl k obloze, ze ktere
se pomalu snasel divny letajici balon.
"Ty vole Galo ti parchanti, co o nas ted pisou, ti sou uplne v prdeli, no chapes to? Oni
nevi co napsat, tak nam tady hodi balon a chlapci snazte se." 'A jeste k tomu
me ti parchanti (To nejsou ti, co zabili Kennyho), chteji pripravit o vonavou
svacu.'
"Ja jsem si to taky myslel uz delsi dobu. Takze uz to budem muset vyresit."
Balon mezitim pristal a z neho koukal starsi pan s bilym knirem, ktery na ne
s kamenou tvari zamaval. Byl jako bez duse. Gallo2 se podival na Liga a on zadumane
kouka do zeme. 'To dela vzdycky, kdyz si prestavi nejakeho Kennyho, ktery bude
prej bezet v nejake televizi. Co je ale televize mi vysvetlit nedokazal. Jak
si ma clovek neco predstavit, kdyz stojime v lese, to vim, co je. A balon taky,
ale co je televize? A nejaky Kenny? To je jedno, snad casem se to vysvetli,
ted tu je problem s balonem.'
"Galo ser na to, az budes pouzitej v desate povidce, tak uz budes vedet co je
to televize, antikoncepce i registrace. Ja jich mam za sebou..." Ligosh
prevratil oci v sloup a chvili bezhlesne pocital... "tri, ale ja jsem
genialni od prirody."
"Myslim, ze by ses zase tak vychvalovat nemel." 'Krom toho ti co tady pisou
jsou nejaci zmateni a porad rusi.' "Posledne jsem ti musel vysvetlovat a
ukazovat trik s kopretinou a ty jsi ho taky neznal, a kdo vi, jestli si jeste
vzpominas, jak jsem ti ukazoval z jedne povidky tu lednicku a pepsi a cocacolu
jaky je mezi nima rozdil. To rikam jen abych cetenare ujistil, ze nejsem zase takovy
chuj, ok?" Usmal se spiklenecky Gallosh2 na Ligoshe.
"No nic, je tu malo akce, Jedeeeeeem!" Zakricel Ligosh.
A1: DOPRDELE, JA UZ TO NEMUZU VYDRZET, TAK DOST, JA SE TU PISU S BALONEM A ON SI
HO KLIDNE VYIGNORUJE, TEDA CO SI TA POSTAVA DOVOLUJE!
A2: V POHODE, O CEM CHCES ASI TAK PSAT, MUSI TO MIT NAJKY DEJ NE, TAK JSEM
VYMYSLEL BALON, TAK TAM TAKY NECO PRIMYSLI, JE TO JEDNODUCHE, HELE.
Gallosh2 se vydesene podival na kriciciho Ligoshe a misto balonu tam stal
domecek.
A1: ON MI TO VZDYCKY ZMENI POD RUKAMA. NEZ STACIM ZAREAGOVAT
A2: TAK TO VRAT..
A1: AHA...
Ligosh ani Gallosh2 si toho ovsem nestacili vsimnout, protoze v pristi
femtosekunde se domecek vratil zpatky do podoby balonu.
A1: JAK PAK VYSVETLIME TEN DUM, TO TEDA NEVIM.
A2: A KOMU BYCH TO MEL JAKO VYSVETLOVAT?
Gallosh2 se podival a za Ligoshem se objevila obrovsky dlouha pusta
planina piskove barvy. V povzdali se tycil do sireho nebe kosaty strom.
"Hej borce, odkud letis?"
"Z Ugalineho vrchu." "eeee?" vrasky na Ligoshove cele, usilovne soustredeni,
hluboke zamysleni, tezka prace mozku, smrst v hlave, napor na myslivnu, VITE
CO MYSLIM NE?
A2: TO PRESNE VIM!!! PREMYSLIM NAD TIM UZ CELOU VECNOST. VRATIME JE ZPET PRED
LES, TAM TO ZACALO. TAK TU MAME JESTE TOHO CHLAPKA, TO BYCHOM ASI NEDALI.
Gallosh2 ukazal do lesa. Kopretinu nechali kopretinou a vyrazili pres les do
dalsi vesnice. Byli na vyletu, tak proc si neuzit. BYLI PROSTE NA VYLETNIM
PRIBEHU. Vyrazili proste z mesta, kde bydli na vylet do prirody na houby.
A1:DOST JA TO CHAPU, STACI!
Krajina byla temna, zserela. Kolem hlubokeho uvozu se tycily uschle bodlaky,
vzduchem letali netopyri a v dalce vyl pes. Jo jo, bylo to ponure a temne.
"Brzy vyjde mesic Ligo, meli bychom se nekam dopravit at nejsme venku. Nevidis
tu neco, kde prespime?"
"Nevidim, nejni. To v petaosmdesatym v prusmyku. Vsude led a snih, vichrice
jak cyp vole. A ted zkus zpat vole."
"No nic, to nebylo moc vtipne, ale cha cha... Radsi mi rekni, kde prespime, ja
rikal, at objednas spacaky a ty ne, vzpominas?"
Zoufalec