Zhruba v 21:15 jsem pozil pulku tripu Panoramatix. Tu cast s loktem. Zhruba uz asi hodinu pred tim jsem hulil travu a hodinu potom taky. Prostredi bylo prijemne teple, moznosti jako televize, pocitac, jidlo, hudba me nechavaly klidnym, ze bude urcite co delat a cim se kochat. Zruba po hodine jsem byl uz poradne vyhuleny, ale trip nic, za dalsi pulhodinu az hodiny pri sledovani a snazeni se pochopit Total Recall, mi trip asi najel. Pocitoval jsem neco jineho nez u travy a zaroven mi bylo stejne blbe v oblasti zaludku jako poprve na technoparty, kdy jsem pozil v hluku bubnu Aliena. Nasledne jsem byl docela vychlamany, ale to se dalo mozna prisuzovat te trave. Asi po dalsi pulhodine jsem zjisti, ze LSD potlacilo do pozadi travu nebo se s ni secetlo, kazdopadne jsem se tak neztracel, jako kdyz hulim. Za to jsem byl v prdeli jinak. Byl jsem docela dost vymluvny, ale prvni otresny zazitek mi zprostretkovali mi kamaradi, kdyz zacali mluvit o tom, ze se s nimi urcite nemuzu citit bezpecne, ze mi klidne prece muzou neco udelat. V tom se mi jejich hlavy zacly morfovat do zombie s bilou tvari a zaludnym usmevem. Nastesti jsem neztracel hlavu a uvedomil jsem si vsechno, ale dalo mi to praci. Pak nasledovala vychazka do koupelny, kde bylo zrcadlo. Tak jsem zjistil, jak jsem hnusny. Neoholeny, s nausnicema, blbe se usmivajici, neostrihany, zarostly. Zacal jsem primlouvat ke kamaradovi s tim, ze se se mnou prece nemuze bavit, kdyz jsem tak hnusny. Ze kdyz me nekdo nekdy uvidi, treba u nich ve firme, ze nemuze absolutne uverit, ze ja mam neco spolecneho s pocitacema. To prece nejde. Byl jsem uplne v hajzlu a zrcadlo mi rikalo, ze to cim mluvim a myslim, neni v te telesne schrance v zrcadle. Potreboval jsem si dokazat, ze s tim jeste neco zvladnu a ze jsem to ja. Uvedomit si vlastni identitu. Jeste jsem se chvilku kochal svou hnusnou neoholenou hlavou, ktera aspon krasne morfovala. Pak jsem se vydal ke compu. Chvili jsem patral po necem slozitejsim, jestli to budu vubec schopny pochopit, tak jsem zvolil Dune 2000. Po pul hodine, kdy jsem vydrtil jednoho computera a ten druha pak me, jsem se ujistil, ze to neni tak hrozne a sel jsem zpatky na televizi. Televize je hnusna, neni si tam uz co predstavovat, je uz to vypilovane tak, ze vam to vlastne nuti uz dokonale predstavy, nuda. Kniha by byla lepsi. Tak jsem se radsi oprel o parapet okna a cucel do steny s tim, ze vymyslim, co dal. To jsem ovsem necekal, ze tou stenou ta mistnost nekonci. Kamos ma v pokoji s televizi na stene tapety s mrackama a racky a to vsechno jsem videl v nekonecne 3D obloze, kde se mraky krasne vlnily a bylo to dost v pohode. Radsi jsem nezkousel jit dal, asi bych narazil. Bal jsem se mrkat, abych netratil ten obraz, ocima jsem tu stenu hypnotizoval jako kdyz koukate na 3D obrazek (stereogram). Pak jsem ale dal ruce pred oci, ze se zacnu venovat necemu jinemu, ale ta stena neprestala, hybala se dal mrcha. Nakonec jsem to vzdal a sel asi delat neco jineho. Casem jsem zase zkoncil u zrcadla. To zrcadlo je fakt magicka vec, spoustu se o sobe dozvis. Ja si pak zacal vsimat nejakych fyzickych zmen. Krome spatneho pocitu v zaludku, kdy jsem nemel na nic chut, jsem uvidel moje silene rozsirene panenky. Jen asi milimetr z toho kruhu pro panenku a zornicku, pokryvala barva. Vypadalo to zajimave. Casem jsem zase nekde skoncil, myslim, ze v kuchyni. Tam jsem sebou placl na zem a koukal do zdi. Premyslel jsem nad tim, ze se z toho treba nedostanu, ale bylo mi fajn. Sral jsem na to, na celou tu spolecnost venku. Vsichni ti, co se honi za penezma, kupuji drahe auta a vubec, na to jsem kaslal. Bylo mi to jedno. Citil jsem se fajn, bylo mi teplo. Pruser byl v tom, ze jsem si uvedomoval, ze v tomhle stavu, pokud v nem zustanu, nemuzu vydelavat ty penize tolik potrebne k tomu pocitu tepla a pohody. To byl pruser. Zacal jsem mit sem tam zablesk beznadeje, ze uz se z toho nedostanu. Nastesti jsem byl jeste docela schopny racionalne uvazovat a nebyl jsem tak v prdeli jako kamos, ktery si vzal 3 tripy a nemohl vytocit ani cislo na mobilu. Ja jsem v pripade nouze byl asi schopen s nekym mluvit, i kdyz by mi to bylo dost neprijemne. Pak jsem jeste dlouho filozofoval s kamosem o tomto problemu, co kdyz z toho nevylezem, prece takhle nemuzu fungovat ve skole, doma. A to ubehly zhruba teprve 3 hodiny. Vubec se mi nechtelo spat, mel jsem ale problemy s chuzi, ne vsak se soustredenim na neco. To mi slo celkem dobre. Treba v kuchyni na korkove tapete. Zkousel jsem jestli jsem uz treba vic v pohode, tak jsem to zacal zkoumat. "Jo, ta tapeta uz je v pohode, uz se nemorfuje, parada." Pauza s tim, ze porad cumin na zed asi z 20 cm. "A kurva uz ji vidim 3D, takze zase nic, uz to zase zvladla se pretransformovat do me hlavy, mrcha." Po dalsi chvilce, kdy jsem se rozhodl do meho zazitku privolat prst, kterym jsem se dotkl steny. "A do hajzlu, ta stena vteka do toho mista, kde jsem se ji ted dotkl." Kamos:"Neco jako LCD display?" "Ne, vidim tu energii, ktera tam proudi, to je sila." Pak jsem asi dalsich 15 minut skoumal funkcnost steny. Pak ovsem nastal problem. Musel jsem domu. Nastesti jsem nebyl tak v prdeli, ze jsem si to neuvedomil, jeste jsem byl schopny se omezovat realnou spolecnosti. Tak jo asi 03:15 jsme vyrazili domu. Nic zvlatniho se celkem nestalo, az na to, ze jsme sli po liduprazne ulici, kde jsem zacal premyslet nad cestou, kterou jsme prechazeli. Ta obrovska cesta pro lidi s autama, sila. Zacal jsem po ni skakat a ta myslenka jeste nejak pokracovala, ale to je jedno. Najedou jsem se rozhlidl a vsude byo plno lidi. Ve tri rano jsem tam napocital asi 6 lidi. Sila, zacali jsme nenapadne prchat. Pak vyvijel kamos teorii o casoprostoru, a ze mi vlastne jsme nekde v prvni svetove myslim. Zacal jsem mu oponovat, felicii, ktera stala na nedalekem parkovisti, ale najednou se po prazdne ceste prohnalo auto (ktere mimochodem udajne holk meho kamose slysela uz asi pred 10 minutama, taky nam to hlasila), ktere ovem bylo znacne stare a rok vyroby bych typl na tu predvalecnou dobu. No nic, sli jsme dal. Vsechny ty auta meli velice divny az podezrely tvar. Nechapal jsem, jak to nekdo muze stvorit. Hnus. Jeste k tomu nam doslo, ze jezdi divne pomalu. No a nad takovyma vecma clovek uvazuje a normalne by mu bylo vsechno hned jasne. Byl mraz, ze jsem citil, jak se mi oddeluje noc od hlavy, takze oni se bali at se nenabouraj. Uz to chapu :-) V chodbe naseho panelaku jsem utrpel dalsi sok. Nastesti jsem nepociti strach z chodeb, jako kdyz jsem ji sledoval u kamose v kukatku. Kdyby se tam nekdo obevil, tak me to slozi i kdyz jsem byl za dverma. No a tak jdu a chci si privolat normalne vytah a hle sok, nekdo jde zadnim vchodem, to se mi jeste nikdy v tuhle hodinu nestalo. To byl ulek. Pak me ovsem cekala dalsi zkouska. Projit dverma do bytu, kde jsem se mohl potkat s rodici a samozrejme jsem nechtel at na me neco poznaji, takze jsem mel dost neprijemny pocit. Citil jsem, ze bych radsi zustal jeste u kamose v pohodicce, bohuzel jsem musel domu, coz mi ovsem kontrastovalo s tim, ze doma je prece fajn, tam to znam. Opatrne jsem vesel, rozsvitil v obyvaku, a otevrel v predsini botnik, tolik bot, uz to na me zase leze, tech penez, co do toho museli nasi vrazit, zase jsem byl zpatky. Pak v obyvaku na zemi dobijejici se mobil, televize, video. No to bylo na me moc. Sedl jsem si na gauc a vytahl diar. Mel jsem chut psat. Moc jsem si chtel sednou ke compu, ale to by zvysilo pravdepodobnost probuzeni rodicu, to ne. Takze jsem ulitaval na diari. Chvilkama jsem sledoval, ze tak rychle kmitajici prsty po te male klavesnicce nemuzu prece mit, ale jo, slo to, naces jsem zacal delat chyby. No nic, uvedomil jsem si asi po 10 minutach, musim se vysict a jit aspon do postele, pak uz to bude v klidu. Mezitim jsem samozrejme jeste jednou uletel v pulce vyslikani na diari, pak jsem navstivil zachod s tim, ze se mi na velke ulevi. Ani za nic, tak jsem se na to ... A sel jsem o postele, jeste jsem si vzal noviny a cetl o internetu a telecomu, moc me to nebavilo, mel jsem spoustu myslenek, co bych napsal. Pak jsem se rozhodl teda zhasnout uz lampicku, protoze se zacal podezrele vrtet bracha. Rikal jsem si, ze teda zkusim usnout. Neslo to. Byl ze me najednou perfektionista a chtelo se mi uklizet pokoj (to by meli nasi radost). Pro zacatek jsem si slozil veci do skrine, abych si dokazal zase, ze jeste nejsem uplne troska, pak jsem si zase lehl. Pak jsem zjistil, ze mi chybi prosteradlo, tak jsem musel zase namahave vstat a ustlat si prosteradlo pro svuj klid. Citil jsem se strasne neklidny, kdyz jsem neudelal to, co jsem chtel, jen proto ze se mi nechce. Nelibila se mi moje lenivost. Ale premohl jsem se. Pak uz jsem s ulevou zalehl hlavou ke zdi, ale porad se mi vubec nechtelo spat. Jeste k tomu jsem zacal videt na stene a strope stroboskop. Rikal jsem si, ze jsou to treba mimozemstany. Zajimave je, ze jsem nemel strach, ktery bych normalne asi mel. Tak jsem se otocil a stroboskop to vzdal, kdyz jsem to udelal jeste tak 3x se stejnym vysledkem, rezignoval jsem a zavrel jsem oci. Objevilo se spousta geometrickych utvaru lemovanych bilou barvou a vybarvenych nevyraznymi barvami typu ruzova, svetle modra, svetle zelena, zluta. Aby to nebylo malo, jeste k tomu to cele bylo v cernobilem sumu. No nic, pokusil jsem se usnout, kazdopadne i kdyz si nepamatuju ty sny, byly dost zmatene, aspon tak jsem to rano citil. Jeste v 9 rano jsem nebyl uplne v pohode a mel jsem strach, ze uz jsem v prdeli na porad. Ne, komunikoval jsem s nasima a podival se do zrcadlo, bylo to v pohode, tak jsem sel zkusit televizi a taky pohoda, takze je to pryc, to je uleva. Ale i tak to byl zajimavy pocit.

Tady jsou me poznamky z diare po prichodu domu asi 03:40

V pribehu se vyskytuji postavy, o kterych bych na tomto miste nerad mluvil z duvodu me anonymity. Jsou to XXX - muj nejlepsi kamos
YYY - moje holka

Kde to jsem? Ja se potacim od dveri a vidim tu spoustu bot, tech penez do toho vrazenych, pak mobil, otec podnikatel a syn jde takto domu, klasika jako z prirucky o drogach. Video, televize, videokamera, to je spousta penez, kde ja je ale vezmu, kdyz jsem porad v prdeli a mozna se z toho nedostanu? Doufam, ze budu vedet aspon to heslo k tomuto zaznamu. Stejne je to fajn, ze existujou compy a tyhle slozitejsi vecicky, na kterych si dokazes, ze jeste nejsi uplne v prdeli, ale dokazes je normalne pouzivat bez nejakych zavahani. To jsem v klidu, ale uz to brutalne dlouho na tom diari cvakam, pletou se mi prsty. Chvili to vypada, ze ani nepisu do diare, ale na neco tenkeho dreveneho. Je mi celkem spatne, mozna bych sel na inet nebo ke compu neco psat, pruser je, ze nechci, aby me takhle nasli nasi, to radsi pujdu spat nebo si cist. Mej se uvidime se rano. Ted necitim oci, ruce ani nohy a jeste k tomu mi morfuji ty pismenka na diari. Ja uz tu sedim strasne dlouho v tom obyvaku a zvetsuje se ta moznost, ze me objevi nasi, coz bude pro me blbe. Budu se muset vic hlidat, myslim, ze bych to zvladl, ale kdyz ani ted nezvlanu vstat a jit si aspon lehnout do pokoje, jsem proste v prdeli. Ted se mi vybavila ta pisnicka od Mc Erika a Barbary o tech partnerech, I living in world of sex. Uz jsem prisel na to, ze se musim svlict a jit aspon do pokoje, ale ted ten podnikatelsky kufrik, ta kariera, sila, moc, a ja takova troska, ale je mi fajn a nemam tolik starosti, jsem v klidu, ale ma to cenu za cenu toho, ze vypadnu z celeho kolobehu? Asi ne, ja tam potrebuju zit, abych mohl studovat, vydelavat a omezovat se podle pravidel tohoto sveta... Sedim na zachode a je mi zase zle, ale je to v klidu, mam svoje noviny a diar, jsem v klidu. Je 04:08 a ja uz lezim v posteli, slozil jsem si veci do skrine, takze nejsem az tak v prdeli, ale kazdy me muze kazdou chvilku nachytat. Rano budou otazky a me se ted nechce spat a zaroven nejsem schopny premyslet nad odpovedi. Kdyz uz vim odpoved, tak pokud nasi projevi podezrele dotazy typu jestli nic neberu, tak jsem v hajzlu, co mam rict, ze sice jo, ale je to v klidu? Neni, je to uplne v shitu, co ted? Zitra jedu do skoly, doufam, ze uz budu v pohode. Co reknu YYY? Asi vsechno, proste ji to dam precist, snad bude v klidu a ja doufam taky, protoze to nekonci, ja porad jedu, ulitavam na psani. Ted bych chtel sam sedet u compu, ten XXX se ale ma. Ted si neuvedomuju komu to pisu, jestli YYY a proc pisu o ni, a jestli XXX, tak proc o nem? Kazdemu pisu kousek, aha uz to chapu. Doufam, ze tohle nenajdou nasi, verim technologii paswordu u diaru a absolutne se ji poddavam a nebudu premyslet jak to hacknout. Prave jsem popsal uz 5 procent z celkoveho volneho mista, sila. Jdu si cist noviny.

pondeli 23.11.1998