Upozorňuji, že za dobu festivalu jsem požil marihuanu, rum, půl extáze, 2 tablety guarany, kofein a kousek LSD (probůh, ne najednou!!) a tudíž informace, pocity, nálady a hodnocení, které zde čtete mohly být ovlivněny některou z těchto látek. Tento report však nemá v žádném případě nabádat k užívání těchto látek.

V Ostravě se konal konečně nějaký festival. Měl vážně MEGA reklamní kampaň, takže nebylo možné si nevšimnout, že se něco takového v okolí koná. Nevím sice, jak to bylo s propagací v ostatních částech naší republiky, ale snad taky něco zaznělo, protože lidi přijeli z daleka.

Každopádně jsme s ženou opravdu ze startu nevěděli jestli půjdeme nebo ne. Bylo hodně pro i proti, proti hlavně to, že žena v pátek i v sobotu večer pracuje cca do devíti a další velké proti bylo vstupné. Předprodej 250, pak 300 a na místě 350. První cenu jsme nestihli, protože jsme se nemohli dohodnout. Další byla k dispozici i v pátek ještě v předprodejních místech. Všechno rozřešil až kamarád, který lístky vyhrál a mě ráno přišla SMS jestli nechci jeden lístek, tak jsem ho za 150 koupil :) dlužil jsem mi pak ještě pivo, ale dostal kofolu s rumem... Nakonec jsem tedy měl jeden lístek a druhý koupil za 300. V průměru tedy dobré vstupné.

V pátek 12.7.2002 úderem 18cté hodiny mělo vše propuknout. Čekal jsem davy lidí v ulicích, protože měla být uzavřena část Stodolní ulice a druhá velká scéna měla být až na Černé louce, což je kus cesty a tak se dalo předpokládat, že lidi budou chodit sem a tam. Před 17ctou hodinou jsem posedával u čajovny a byl jsem vcelku už hodně zkouřený a čím více se přibližovala ta osudná hodina, tím míň se mi chtělo samému putovat na Stodolní, kde měl začít hrát Kryštof. Žena pracovala, aby mohla být, co nejdříve zpět a užívat si festivalu. Nakonec jsem přemluvil kamarádku, ať se tam jde se mnou mkrnout (později mi bylo vyčteno, že jsem ji tam tahal), měl jsem 2 lístky a netušil jsem, jak to bude probíhat. Dorazili jsme na Stodolní, kde už od Pavouka byly ocelové ploty a ochranka. Kamarádku nechtěli pustit se psem, tak jsem se rozloučil a vkročil sám. Přede mnou už stál můj starý známý i se svou zákonnou ženou, kterému jsem dlužil ono pivo. Prošel jsem první kontrolou na nealko (první ojeb) a dorazil k druhému stanovišti ochranky, kde mi byl navlečen na ruku růžovoučký obojek, který samozřejmě nešel sundat. Hodil jsem pár slov se známými a zhulen diskutoval na téma, co s náramkem, když někdo nedejbože další den jde do práce (jako má žena) a nemůže třeba s náramkem jako idiot dělat svou práci. Nakonec jsem na jejich popichování vyrazil k ochrance s nesmělým dotazem. Po chvilce rozhovoru s nějakým organizátorem jsem to vzdal. Jeho slova:"tak to jste měl přehodnotit, jestli na ten festival chcete přijít...", mě vcelku dostaly a to jsem se ho ptal obecně, co má dělat člověk, který jde to práce a nemůže to mít s sebou. Jeho další rada ať si tedy koupím další den další lístek mě taky moc nepotěšila. Jeho evidentně náš rozhovor pobavil. Řekl jsem si, že je to klasický ojeb s ochrankou na jakkoliv dobré akci, co se dá dělat a vyrazil jsem na Kryštofa. Pódium obrovské, lidí taky dost a Kryštof hrál výborně. Vystoupení bylo okořeněno představením celé kapely v rytmu hudby (nevěděl jsem, že téměř celá kapela je složena z lidí ze zahraničí. Německo, Chorvatsko, Srbsko a už ani nevím, co ještě) a horolezeckým výkonem Richarda Krajči, který vylezl na konstrukci pódia, odkud vyřvával. Nemístné poznámky lidí kolem, že by mohl spadnout, jsem raději ignoroval, co kdyby se to stalo, to by se asi nikdo nesmál.

Po Kryštofech jsme vyrazili na obhlídku scény na Stodolní. Stánky s pivem, párky, ale i suvenýry, tetovací salón a další vychytávky. U jednoho stánku jsem pokecal s prodavačem, protože si všiml, že mám tričko z Chile a on je rodák. Obhlídku jsme zakončili u druhého pódia a nakouknutím do Boomerangu, kde bylo stabilně plno, takže jsem se tam nedostal na jedinou skupinu.

Pak jsem šel čekat ženu a vyrazili jsme na druhou scénu na Černé louce, kde se konal přesunutý Dolnolhotský buden s novým názvem Ostravský buben plus další bubínkovská scéna. Ochranka byla daleko více v pohodě a celkově to vypadalo přívětivěji. Stihli jsme skupinu Transsylvanians a prohlédli stánky, čajovnu a podobně. Pak jsme ještě různě pendlovali mezi Stodolní, Černou loukou a čajovnou našich známých a večer završili o půlnoci skupinou Hypnotix na Stodolní. Pařili jsme se Šárkou celý koncert skoro u pódia, bohužel nás tančících nebylo tolik, ale Hypnotix měl rozhodně úspěch. S černochem vystupoval i nějaký mladý Ind a dohromady jim to moc dobře šlo. Domů jsme se dostali kolem třetí.

Další den, v sobotu 13.7.2002, jsme se dávali dohromady a nakonec vybaveni již autem, jsme kolem třetí dorazili už rovnou na Černou louku. Tam se bubnovalo a byla tam skvělá nálada, lidi tančili, hulilo se (hned ze startu jsem se přichomejtl k nějakým špekům a už bylo všechno jasné a veselé) a já se usmíval na lidi, protože oni se usmívali na mě. Bylo to evidentně mým tričkem s obrovských znakem McDonalds, ale místo firemního nápisu tam mám stejným písmem napsáno Marijuana. V USA mě to nepřekvapilo, když mě zastavovaly černošky a lidé se se mnou dávali do řeči, ale po příjezdu zpět se nic takového nedělo, až na Bubnu :). Dokonce si mě zapamatovala i ochranka, jak jsem pořád chodil sem a tam. Jednou když jsem přicházel měli zase nějaké narážky, tak jsem se jich ptal, jestli vůbec potřebuji ještě ten náramek. Odpověď byla:"Vy už ho ani nepotřebujete, ale neprodávejte ho." Na Bubnu bylo skvěle, ale vyrazili jsme se podívat i opět na Stodolní. Ta se už jasně vyprofilovala slečnama na podpadcích a hošanama v kožených bundičkách, ale budiž. Já v tom nevidím problém, ovšem nechápu, co na štěrku v těch podpadcích ty ženy asi dělaly. Jejich věc. Viděli jsme Suchého a šli koupit někde nějaký suvenýr v podobě nové šlukny, když už mi 3 z mé sbírky zmizely. Tu jsem koupili na Bubnu, kam jsme se opět vrátili, šlukna je skvělá, kulatá, typ UFO :). Žena moc chtěla vidět připravující se černochy, ale musela do práce, to bylo kolem páté. Měl ji vyvednout v pět její spolupracovník, takže se běžela převléct a čekat. Já jsem šel solidárně s ní a zůstal s čajmenem. Smotli jsme brčko a zahulili. Tak za půl hoďky jsme vyrazili na jídlo k Mc (já samozřejmě v tričku) a potkali jsme ženu jak stále čeká. Byla už docela dost naštvaná, protože propásla koncert a ještě ji ten člověk řekl, že dorazí nejdřív tak za půl hodiny. KOKOT. Nadlábli jsme se, po cestě potkali spoustu růžových obojků a vyrazili zpět. Po čase jsem se opět dostal na Buben, potkal opět mé známé a koupil jsem tedy tu kolu s rumem a poslouchali jsme na trávě hrající skupiny. Hodně se mi líbila polská Uado taraban, kteří dorazili s obrovským kamionem plným bubnů. Některé měly v průměru i 2 metry. Masakr. Bubnovalo se jak o duši.

Odpoledne se začalo zatahovat a hrozilo, že bude pršet. Organizátoři naštěstí naučili lidi tanec slunce a odvrátili alespoň na chvíli hrozící déšť. Pak dorazila opět žena a už jsme moc necestovali, zůstali jsme na Bubnu a měli se skvěle. Program měl sice hodinový skluz, ale aspoň jsme tak stihli skvělou africkou skupinu Africa Mna (děti Afriky) a žena se tam dočkala svých černoušků. Tančili jsme na jejich skvělé bubny a vokály. Myslím, že se i dost líbili lidem, protože tančila spousta lidiček a neodradil je ani déšť, který se přivanul po obrovském závanu teplého vzduchu a silného větru. Lidi tančili minimálně půl hodiny úplně promočení a bylo to skvělé.

Po skončení Afričanů jsme uprchli do auta, kde nás čekalo oblečení. Šárka ale neměla tenké tričko a ještě jsme chtěli navštívit DJ scénu ve Fabricu a Alcatrazu (teď již Černých ovcí), tak jsme jeli do Tesca něco vybrat. Z Tesca bylo jednodušší se dostat k Fabricu, který byl mimo areál a tak jsme mrkli tam. Tam se stáhly všechny podpadkové slečny a hošíci s kežešinami a hráli vcelku dost disko. Chvilku jsme tančili a pak jeli zkouknout Alcatraz. Dokonce nás vpustili i z parkoviště u Bauhausu, což bylo odpoledne téměř nemožné. Situace byla celý festival taková, že vstup byl ze Stodolní ulice, ale zpět vás stejně nepustili, východ byl až z ulice od Bauhausu. Takže kdekoliv jsem nechal auto, bylo to stejně na prd, protože to bylo děsně daleko. A po pátku, kdy mě bolely totálně nohy z neustálého přebíhání, jsem si řekl, že to nějak s autem vymyslím. Ono to bylo asi původně dobře naplánováno, měl totiž jezdit festivalový vláček mezi jednotlivýma scénama. Řekl bych, že kilometr až dva ta vzdálenost byla. Ale zpět k Alcatrazu. Je celý nový a lepší. Původně měl dvě patra a dva parkety. Boční schodiště zrušili a uprostřed horního parketu probourali schody dolů. Vznikl tak vcelku zajímavý prostor, kde se dá nahoře sedět, ale dole je zase malý parket. Každopádně hudba byla daleko lepší než ve Fabricu, bohužel horko daleko větší. Nevydrželi jsme tam ani deset minut. Na Monkey Bussines jsme se vybodli, protože měli hodně zpoždění a do tří do rána pařili na zmateného disko DJ ve Fabricu s blondýnkami a hošíky. Co čekat od akce, která se jmenuje Kissmania Jeansmachine. Je fakt, že bych jim křivdil, kdybych aspoň nepoznamenal, že pod tímto názvem hrál Sadler, Ladida, dvojka.trojka, Loutka a další. Ve Fabricu to byli bohužel jen ti další.

Celkově to byl velmi dobrý festival a myslím, že si tam každý našel něco. Buben nezanikl a přilákal další lidi, kteří by jinak na podobnou akci nešli, ale když už měli zaplaceno, aspoň se přišli na alternativní scénu podívat a věřím, že se i některým líbila. Doufám, že vize festivalu zůstane zachována a co nejdříve se v dalších letech rozšíří více do ulic, které budou barevné a bude v nich hromada lidí a stánků. Je to první ročník a i když ulice nepraskali ve švech, tak to byl pěkný fesťák. Příští rok doufám půjdu zas.

Oficiální stránky festivalu: Colours of Ostrava