10.3.2003 - A mise pokračuje! - speciální vydání 27_1

Pižiho mise

Dnes mi Pizi pripravil zajimavou misi. Mel jsem zajet do jiste firmy pro bednu starych pocitacovych soucastek. Netusil jsem ani jak velka bedna to bude. Prijel jsem tedy pred hlavni budovu, kde jsou 2 parkoviste, jedno placene a druhe se zavorou, ktere je primo pro onu firmu. Prijel jsem teda pred zavoru a cekal, co se bude dit. Dorazil hlidac zavory, tak jsem mu vysvetlil, ze jedu pro neco do te firmy a nebudu to nosit pres cele parkoviste az na to placene. Rekl at zaplatim 8Kc, ze me za zavoru pustit nemuze. Tak jsem se ho zeptal na nahradni reseni, protoze jsem pochopil, ze on neni kompetentni k pusteni me pres zavoru, jestli to vubec mohl. Poslal me teda kolem cele budovy, ze tam je vjezd do dvora, at se tam s nimi domluvim. Dorazil jsem tada k dire v baraku, kde byla druha zavora. Prijel jsem k ni, dokonce se otevrela. Vjel jsem drze dovnitr a tam stala ochranka, starsi cikan. Pry co chci a co tady delam a vubec. Opet jsem mu rekl story s nakladem krabice, ptal se jak bude velka a vubec. Rikal jsem, ze nevim, proto chci byt co nejblize. Dovolil mi zaparkovat v tom dvore a byl jsem uprostred budov, odkud je unik jedine pres zavoru. Hlidac me vpustil dovnitr budovy. Tam jsem zmatene pobihal a snazil se najit nejakou recepci, kterou bych jiste nasel vlezt normalnim vchodem. Nakonec jsem nasel pomoc, ktera me poslala zpet odkud jsem prisel a 2 patra nahoru. Tam jsem vylezl a pozdravil prvni slecnu, co jsem potkal a zeptal se na cloveka, ktery mi mel bednu predat. Ta uz vedela ktera bije a se slovy:"a vy si jdete urcite pro tu bednu co?" me odvedla do skladu. Tam byla bedna tak pul metru vysoka plna desek, pameti, disketovek a podobnych sracek. To jsem popadl, zjistil, ze je to brutalne tezke a nesl zase 2 patra dolu. Dole maji fikane dvere s kulickou z obou stran, tak jsem cekal az nekdo pujde. Nastesti ne dlouho, poprosil jsem pani, jestli mi nepodrzi dvere, rekla, ze za 10Kc urcite :) Mel jsem ale bednu v rukach, takze jsem ji nemohl 10Kc dat. Cikan se na me uz usmival, kdyz se mi podlamovali nohy pod tihou bedny. Tu jsem vpasoval do kufru auta, kde je do ted, protoze jsem nemel silu vylozit doma. Pul kufru zavalen. A mise splnena.