 |
|
              |
Nejdříve si trošku zazoufám Musím si trošku postěžovat. Nic poslední dobou nestíhám. To je ten život absolventa gymnázia. Jo, tak si žijou ti, co mají o měsíc dřív prázdniny a válí si podle všech šunky a užívají si. Nebo je to tak jen u mě, tak to je krize. Sedím celé dny u počítače a dělám stránky a na zoufalce ne a ne najít si čas. Teď jsem fakt už naštval, místo abych začal zase dělat nějaké faktury nebo smlouvy, píšu, hned mi je líp, že to konečně aktualizuju. No dost zoufání a podívejme se na zajímavé události za poslední 2 měsíce, co tu nic nebylo. Maturita Tak maturu jsem úspěšně zvládl. Ráno před započetím mé životní zkoušky, jsem ležel asi hodinu v posteli a uklidňoval si žaludek. Zhruba dva dny zpátky jsem s ním začal mít dost problémy. Znám to už z mládí, kdy jsem měl jít do ředitelny nebo rodičům oznámit, že se musí stavit do obchodu pro moji žákovskou, protože jsem si "půjčil" žvýkačku. Byl to strach. Uklidňoval jsem se slovy ostatních, že je to fraška a že pokud jsem poctivě chodil do školy, že mi to dají, že to dali větším volům a podobně. Ale věřte jim. Není nad poctivou přípravu. Tu jsem se snažil docílit u kamaráda v bytě, když nebyl doma a byl v práci. Ale pořád jsem se něčím rozptyloval. Šel jsem si udělat něco k jídlu (naštěstí tam tolik toho nebylo, kámoš neměl ledničku), nebo si něco zapařit na počítač (taky tam naštěstí nebyly hry, které mám doma), tak jsem skončil u min nebo solitairu. Pořád lepší než se učit :-). Ale zase mě po chvilce hryzalo svědomí a začal jsem se zase něco učit. Češtinu jsem si přečetl sice jednou, ale pozorně a po konzultacích s kámošem, který byl vždycky lepší ve všem než já, jsem dospěl k tomu, že to docela umím. Párkrát jsem ho dostal na věcech, které nevěděl, tak mi trochu přidalo na sebevědomí a byl jsem klidnější. Průser byl, když jsem den před zkouškou (maturoval jsem mezi prvními) setkal s kamarády. Anglinu jsem se neučil, protože všichni prohlašovali, že to nějak dají. I můj jiný kamarádvehementně prohlašoval, že se nic nebude učit a když jsem ho potkal, tak říkal, že se skoro nic jiného neučil, tak z toho jsem měl noc před maturou dost depku. Z angličtiny jsem si vytrhl jednu jedinou otázku s tím, že je to tak debilní téma, že to nemůžu ani dostat. Ještě k tomu jsem k té otázce neměl ani moc materiálů. Hádejte, co se stalo při angličtině. Z angliny jsem si chtěl vytáhnout, co největší otázku, protože nad 15 to byly tuším už konverzační témata, takže to by docela šlo, faktografické otázky byly dost hnusné. Vytáhl jsem 21. Zajásal jsem a přemýšlel, co to bude. Samozřejmě, že ta otázka, kterou jsem se neučil, nakonec to bylo za 3. Stejně to ani nemohlo být lepší, protože jsem měl z jazyka permanentně 3 na vysvědčení. Byl jsem celkem spokojen, z angliny jsem měl největší strach, i když myslím, že jsem ji zvládl líp. Pak, že maturitu neovlivňují vlivy ze 4 let a že je to samostatná zkouška. Kecy. Náhodou jsem celkem obratně odpovídal na doděrnou otázku lektora, co vím o Anglii a jídlu. Měl jsem totiž otázku o jídlu. Tak jsem vykládal o piknicích a toustech a čajích a že čaje jsou poslední dobou oblíbené i u nás, je tu sposuta čajoven, kam taky rád chodím, protože je tam dobrá atmosféra, leží se na zemi a hraje hudba, v tom mě přerušila zkoušející s tím, že se lektor ptal na Anglii, tak zas nic :-). Matika byla taky docela v klidu, chtěl jsem otázku 29 a dostal 30, která částečně obsahovala 29 a ještě k tomu mi třídní docela radila, za což ji děkuji. Nakonec byla za 2. Češtinu jsem nastudoval v 15 minutách na potítku a dostali mě na Havlíčkovi Borovském, o kterém jsem neměl moc páru, jinak jsem to vcelku uměl, ale pak se ptali jenom na něj, takže jsem neodpověděl ani na jeho politickou orientaci ani nic podobného. Takže 3. A informa byla lahůdka, 15 minutový monolog, kdy se mě na konci zeptala na něco v pascalu, k čemu jsem se snažil nedojít. Dostal jsem otázku deklarace typu record. Byly tam 3 podotázky, vše jsem v pohodě vysvětlil až na nějaký variantní záznam či co. To jsem v helpu fakt nenašel, tak jsem řekl, že to nevím. "A to jsi nenašel v helpu?" "Ne", zněla moje odpověď. Za 1. Celkově za 9. Jsem spokojen, protože podle mých výpočtů to mohlo být nejlíp za 8. Technopárty Tak jsem byl v pátek na technopárty v Novém Jičíně. Přijel jsem tam, kde na mě čekal kámoš z gymplu ještě s jedním kámošem. Šli jsme někam do centra, tam jsem sežral půlku tripa. pak jsem se rozhodl, vzhledem k tomu, že noclech u kamaráda bouchl, že si dám batoch na nádraží. Docházeli jsme k nádraží, tak jsem si řekl, že ještě brnknu tatínkovi na mobil, že jsem dorazil. No konec rozhovoru jsem už moc nechápal, trip začal najíždět. No a pokec s vedoucím stanice o tom, že skřínky nefungují a že si to můžu dát do úschovny, jsem už taky pomalu nechápal. Strácet jsem se začal úplně, kdy se mě ptal, kdy si pro tochci přijít. Jelikož mi volali kámoši z mého rodného městečka (zdravím vás, beztak to čtete), že možná dorazí, řekl jsem mu, že pro ten batoh dorazím možná během noci, jestli to půjde. Chvilku váhal a pak říkal, že to nechá u sebe, že to tam hlídá celou noc. Tak jo. Upozornil mě na cenné věci, které jsem si měl vyndat, bohužel proto jsem ten batoh chtěl schovat. Tak jsem mu řekl, že až na diář asi za 3000 se může všechno klidně ztratit. Po těchto útrapách, kdy můj mozek začal makat na plné obrátky, protože ho kyselinka nastartovala do zajímavého světa, jsme vyrazili přes celé město na zimní stadion. To, že jsme ještě chodily po barech, kde jsem ulítával na všem možném, a hledali kámošovu ségru, to neřeším. Cestou jsme šli i kolem divadla odkud se vyhrnulo milión lidí, různě odjížděli v autech, no nechápal jsem nic, takový dav, nové fasády, síla. Pak jsme dorazili. Hudba byla slyšet, byla dost dobrá, potkali jsme nějaké známé, teda ne moje, ale jejich. Rychle jsem se seznámil. Asi jsem se jim líbil, když jsem pařil na trávníku a smál se při tom a říkal, že je to v klidu, že jdem dovnitř. Oni měli nějaký problém s penězi. Neměli na vstupné, pak jsem jim dal sáček s hulením, které mi náhodou zůstalo v batohu, tak jsem ho raději vybalil. Já už jsem hulit nechtěl, byl jsem v prdeli i bez toho. Chtěl jsem dovnitř, měla hrát LA-DI-DA. Čekání v řadě bylo neskutečné. Trvalo to strašně dlouho a šla slyšet ta hudba, musel jsem pařit, měl jsem chuť vrthnout dovnitř, byly to neskutečné muka, to jsem fakt ještě nezažil. Kdyby mi řakli, že to bude stát 300, tak do toho jdu taky, v té chvilce jsem jen velice málo přemýšlel nad nějakými hmotnými statky. Nakonec jsme se za 90 korunek dostali dovnitř. Byla tam tma, takže jsme se rázem postráceli. Za chvilku jsme se našli, ale chtěl jsem se s nimi domluvit, kde se sejdem a tak, když se ztratíme, nedalo se to. Pořád někoho hledali a za někým chodili. Já jsem pořád chodil ven. VYsmátý jsem ukazoval své potištěné ruce pořadatelům, kteří mě pak už znali a jen se na mě taky perfetně usmívali, taky na něčem beztak jeli, byli hodně dobří :-). Měl jsem z nich perfektní pocit. Venku vždycky totální úleva, ale za chvilku jsem chtěl zase dovnitř. Když jsme se potkali s kámošema, tak, že mám zavolat z mobilu někomu. Tak jsme tam různě jak puci čekali až zavolaj oni, oni zavolali jak jsme byli vetnitř a pořád dokola. To mě nebavilo. Mí kamarádi z mého městečka volali, vynáchvalil jsem jim to, ale nakonec jsme se pohádali, celkem mě to dost mrzelo. Šel jsem dovnitř a konečně pařil. Aparatura byla hodně dobrá, měli i modrý stroboskop a taky nějaké světelné efekty, které vytvářely spirály. Krom toho měli ještě laser jako v Bobycentru. Prostě paráda a když pustili mlhu, tak to bylo neskutečné. Pak jsem pařil víceméně sám. Sem tam s tím kámošovým kámošem, půjčil jsem mu mikinu a druhému píšťalku. Pak chtěli i mobil kurvy :-), ten jsem jim ale nesvěřil. Dost málo jsem pil, nemohl jsem do sebe nic dostat a když jsem pařil tak ze mě lilo šíleně, kapky na nosu a tak. Minerálka neslazená byla odporná, půl hodiny jsem do sebe dostával 2 deci. Kolu jsem vyplivl a slazená minča taky nic moc. To mělo za následek, že jsem zhruba kolem druhé začal mít problémy s ledvinama a močákem. Chtělo se mi na záchod a přitom jsem ze sebe neměl, co dostat. Blbý pocit. Pak jsem to paření celkem omezil. Jak jsem tak ale chodil ven, potkal jsem tam zajímavé lidi. Jednou skupinka lidí mě oslovila jestli nemám hulení, byl jsem vysmátý a pomalu se pohyboval. Říkal jsem jim, že už ne, že mi to je fakt moc líto, že jsem to už rozdal. Na dotaz jestli nemám tripa, jsme se zasmáli všichni, když jsem řekl, že v sobě. Podali jsme si ruce a s úsměvem jsem pokračoval lehnout si na louku. Ještě se mě ptali jestli nevím, kde se dá uvnitř sehat, řekl jsem jim, že mám svého z domu. Cestou na louku jsem potkal holku z gymplu, tak jsme se seznamili, pak mě seznámila se svýma kámoškama. Všechno byli moc fajn lidi. Když jsem byl uvnitř, najednou ke mě přiběhli ti dva, co neměli prachy. Jsme uvnitř řvali a skákali, tak jsme se různě objímali a tak, prostě pohoda. K ránu začalo pršet, když jeden z těch mnoha lidí, se kterýma jsem se seznaámil, odcházel domů, loučil se se mnou s tím, že musím zase někdy přijet, že to dneska balí. Paráda, k ránu jsem vyrazil na nádraží a přemýšlel jestli tam bude ještě batoh. Byl už jsem celkem v pohodě, protože jsem v noci myšlenku na zbytek tripu zahubil. Odolal jsem být na sračky :-). Batoh tam byl, kámoška taky. Do Ostavy jsem dorazil asi v 6:30, jel jsem tramvají k nejbližšímu autobusu. když jsem však vylezl z tramvaje, začalo šíleně pršet, já samozřejmě deštník na pařby nenosím, takže jsem se schoval pod nějakou fasádu. Ale nějak nechtělo přestat. Nevěděl jsem přesně, kdy jede autobus, tak jsem se nakonec vydal do deště. Zmokl jsem neskutečně až na kost. Domů jsem dorazil 7:30, pozdravil otce v křesle, když si četl noviny a osprchoval se a spal až do 14:00. Cestou jsem ještě vypil spoustu pití, ráno teda spíš po obědě jsem měl už všchno v původním stavu. Celkově to hodnotím jako jednu z nejlepších akcí poslední doby. Víc takových a ten déšť, to prostě k tomu patří. Aspoň někdy si zažít pařbu jak má být, bez auta a teplé postele kilometr od pařby. Docela jsem zapomněl zmínit se o LA-DI-Dě. Hrála fakt božsky, sice jsem postřehl, že hraje náhodou jen jednou za celý večer, ale pařila neskutečně. Vyloženě si s náma všema hrála, ale pařila při tom taky. Skákala tam a tak, přemýšlí, jestli je to hodná holka, protože tak vypadá. Kdyby to hrál chlap, určitě bych to taky ocenil, ale Jezus moc pohodově, na rozdíl od La-Di-dy, nehrál. Pro všechny ostatní bych rád podotkl, že tam hrál povětšinou hausík, někdy možná trochu industrial, ale v tom já se nevyznám, každopádně to nebylo rychlé, takže jsem mohl v klídku pařit o sto šest. Další aktuality v krátkosti
Příjmačky na výšku Včera jsem byl na příjmačkách na výšku. Krom toho jak to bylo těžké, až na matiku teda, jsem tam zahlídl docela pěkné holky. Na jednu jsem se tak trochu zakoukal a zamyslel se při tom a když jsem se probral, tak jsem zjistil, že se na mě už pěkně dlouho dívá. Při dalším testu si sedla už vedle mě, ale jelikož jsem ostýchavý hoch, neoslovil jsem ji. Myslím, že měla i zájem než zjistila, že jsem takové nemehlo. Ach jo. Ale co mám dělat. Je pravda, že teď by to bylo v pohodě, kdybych za ní přišel a zeptal se jí na něco, ale taky by mě mohla odpálkovat, ale to není ten pravý případ, to jsem nezvládl. Ale normálně kdekoliv si nedovolím přijít za nějakou holkou a oslovit ji. Třeba na nějaké pařbě, bojím se, že mě odmítne nebo se odněkud vyhrne nějaký její kluk, tak raději nic. Kašlu na ně. Raději se budu jenom dívat, každopádně tahle slečna z příjmaček byla natolik dobrá, že bych časem odvahu sebral, ale zase ten čas, prostě jsem pomalý :-). Pokud se tam dostane a já taky, tak budu mít času spoustu :-))) Trip-hop a Drum'n'base To je fakt úplně špičková hudba. Co se týče pařed upřednostňuju house, ale tyto dva styly jsou super odpočinkové. Nechal jsem si vypálit už docela starší CD, ale dost našlapané. Je od Ohm Square a jmenuje se Ohnophonica. Prostě super, doporučuju v těžkých depresích. Je to česká skupina stejně jako Hypnotix, kteří mají docela našlapané rytmy a basovou linku. Co se mi ale u dost podobných skupin nelíbí, že nemají instrumentálky nebo hodně málo. Myslím, že u hodně písniček jim ten zvěv prostě tu hudbu zkazí, ale je to jen můj názor. Taky vám ještě doporučím něco ze světových nebo spíš z anglických kapel. Masive attack a Portishead. Myslím, že tyto styly se hodí hodně na afterparties, kde se může ještě v pohodě pomalu pařit, zažil jsem to jednou v Hostomicích. Technoznalí už asi tuší. u jednoho kamionu hráli zrána tuhle hudbu, sedělo se tam na starém kanapi a kolem sem tam tančilo pár lidí. Tak jsem se k nim přidal. Hrál tam nějaký holanksý DJ, který byl do půl pasu vyslečen, stál v nákladovém prostoru kamionu, před sebou měl vinyl a na sobě mimino a perfektě to mixoval a vůbec. Prostě pohodové ráno... Kapely pro dívky a drogy Teď jsem omylem zapl telku, že se mrknu, kdy začíná můj oblíbený geniální pořad Simpsonovi a viděl jsem klip od Back Street Boys na nějakém letišti. Celý ten klip má celkem psychadelik podobu, rozmazané a spomalené záběry, pestré barvy hlavně do žluta a modra. Minimálně ten autor klipu měl někdy LSD. Ale jeden z těch hodných teplých hochů byl celý nějaký potetovaný, už kdysi, když začínali byl výstřední. Docela by mě zajímalo jestli bere on nebo všichni nějaké drogy. Třeba sem tam sežere tripa, proč ne, myslím, že by to bylo víc v pohodě než, kdyby nic podobného nikdy nezkussili. Škoda, že se to nedá nějak rozumně vypátrat. Ale je mi víc jedno, ctím i jejich soukromí, i když je nemám moc v lásce. Ale přál bych jim ty tripy :-)) Pořád samé fanynky, člověk v klidu nezatripuje :-). Technická záležitost Pokud to někdo čte, a já věřím, že jo a nechce se tu dívat zbytečně, když tu pořád nic nebude. Nabízím všem, kdo mají zájem, poslat mi svůj mail nebo vyplnit tam tu kolonku na indexu a odeslat. Jediné, co vám ode mne přide, bude po aktualizaci informace o tom, že zoufalec byl aktualizován a v těle mailu budou nadpisy jednotlivých článků. Záleží tedy na vás. Adresy nemíním nikde použít, protože mě samého dost štve, když někomu svěřím e-mail a on mi pak posílá reklamy. Rozesílání můžete jednoduše sami zastavit tím, že mi zase pošlete mail. Já jenom killnu vaši adresu ze seznamu, prostě pohoda. Je to víceméně přátelská záležitost, takže se nemáte čeho bát. Počítadlo radostí Možná jste si všimli, možná ne, ale v tom sloupečku jak je ta malá ikonka na hlavní stránce, tak je pod ní napsáno něco o radosti. Dostanete se na stránku, kde je návod, jak mi udělat radost. Napadlo mě, kolik lidí mi tak chce udělat radost, tak jsem tam vrazil dnes 15.6. počítadlo, tak jsem zvědav :-)). |
 |
|