 |
|
              |
Online deprese Teď máte jedinečnou možnost sledovat mě v online depresi. Před chvilkou jsem přišel od kamaráda a nesu si od něj nějaký dost dobrý skunk dovezený z Prahy. Stál ale 150 Kč. Spíš bych měl mít radost, protože za tak dobrý matroš je to hodně dobrá cena, ale já mám depku, protože nemám prachy a kupuju si tohle. Původně měl stát 300, ale stojí polovinu. I tak je to pro mě drahé a za ty prachy jsem si mohl nechat vypálit třeba CD Massive Attack. Já ne, koupím si hulení. Nedávno jsem si ani nekoupil kapsičku na mobil, která byla fakt perfektní. Z dřené kůže, přesně na můj mobil. Moje holka mě chtěla založit, taky se jí dost líbil, ale já říkal, že nemám prachy. Doma jsem si vzpomněl, že mám ještě 400, kapsička stojí 380, ale já teď uvalil 150 za skunk, tak mě to celkem sere. Zase utrácím za zbytečnosti. V průskumech veřejného mínění bych tento výdaj zařadil asi do investic do zábavy či kulturního obohacení. Snad ještě někde seženu ty prachy na kapsičku a pak nastává další problém, sehnat prachy na zaplacení mobilu, faktur a podobně, ach jo, je to na hovno. Zahulím a uvidím :-). Virus? Když jsem psal první článek, tak mi uprostřed psaní spadly Windowsy, samozřejmě bez možnosti uložení, tak jsem měl radost. Po neúspěšných zkouškách Num Lock, win kláves a Ctrl Alt Delete, jsem počítač resetnul. Ještě si na mě připravil pár oken (nepočítám scandisk, který vždycky otravuje) se zajímavými hláškami. Už při tom resetování jsem začal přemýšlet nad tím, jak budu muset přeinstalovat zas celý system, jaká to bude jebačka to všechno nakonfigurovat a že nad tím strávím drahocený čas. Nejdříve se Win95 normálně spustily, zazněl i zvuk a pak okno, které mi hlásilo, že musel zavřít okna, protože došlo k chybě a dovolil si mě upozornit na to, že mám uložit rozdělanou práci a restartovat počítač. Po spuštění tam člověk moc práce rozdělané nemá, tak jsem klikl na ok, s tím, že restartuji comp normální softwarovou cestou a vyhnu se scandisku. To mi ovšem moc nedovolil, nejspíš má system smlouvu se scandiskem, protože měl spoustu impresí a práce, kterou mu beztak někdo zaplatí, zmrdovi jednomu. Každý musí z něčehoo žít. No párkrát jsem to ještě resetnul s podobnýma hláškama, pak mi napsal, že nemůže dát ikony do taskbaru, pak chybu v nějakém systémovém souboru a po dalším resetu už jen černá obrazovka s dosovským popisem, že se system zhroutil při spoštění souboru xxx. Tak jsem si říkal, že by to mohl být virus, začal jsem hledat systemovku, našel jsem sice jen win98, ale aspoň něco. Vrazil jsem to tam, nabootoval a byl tam naštěstí i antivir. Ten mě upozornil, že je 9 měsíců starý, ale já se fakt snažil stáhnout aktualizaci na thunderbyte, ale nikde jsem ji už nikdy nenašel :-). No všemu nastal konec, když se počítač seknul při scanování disku, to začalo být podezřelé. Hlavou mi proběhly myšlenky na stínování paměti a začal jsemhledat jiná řešení. Mrknul jsem se do počítače pod stůl a všechno mi bylo jasné. Ten zkurvený větráček zase a opět stávkuje. Dělá to s oblibou tak jednou do třičtvrtě roka, vždycky, jak už tuto variantu zapomenu. Zmetek. Vždycky říkám, že si koupím nový, ale procesor má zase smlouvy s větráčkem i mojí pamětí. Když větráček nefunguje, má tam Hawai. A větráček sem tam nefunguje, protože někdo platí těžké prachy za to, že to zapomenu. Zase tu na mě ušili spiknutí, svině. Lunetic Narazil jsem na velice zajímavou fotku Lunetiků, nebudu ji dávat raději na titulní stránku, ale klikněte si. Narazil jsem na ni úplně náhodou ani nevím kde. Každopádně, když v televizi běžela ta aféra s fotkou paní Buzkové, nemohl jsem ji ani za nic nikde najít a to jsem fakt hledal. Dokonce řekli i, že je to na nějakém free serveru, tuším tripod a chtěli ho žalovat :-))). Myslím, že stejně neměli moc šanci, protože v Americe jsou trošku jiná pravidla na nesení zodpovědnosti za obsah serveru, který zdarma někomu nabízejí. Škoda, že jsem ji nestihl stáhnout, ale aspoň jsem stihl ty Lunetiky. Nepouštějte to ale na své děti, mohly by poblinkat monitory, málem se mi to stalo taky. Paegas asistent Viděli jste reklamu na paegas asistent mé oblíbené společnosti? Je to úplně převratná reklama. Je skvělá, je to umělecké dílo. Všechno dokonale promyšlené, barvy, hýbající se a mizející texty a podobně. A ten chlápek je perfektní, prostě unavený podnikatel, mám to doma taky :-)). Tu reklamu chci. Staré hry Už se vám někdy stalo, že jste si chtěli zahrát nějakou hru ze svého dvěosmšetkového počítačového života a zjistili jste, že už nemáte osmipalcové diskety :-)? Mám pro vás částečné řešení. I když jsem nikdy hry moc nehrál, ale je tu pořád šance, že se trefím do vašeho vkusu. Všimněte si nové ikonky, ze které se na staré hry vždycky dostanete nebo byste se aspoň měli dostat. Takže tady máte oprášený archív starých her. Jiný zoufalec Vyhrabal jsem perfektní animaci skutečného zoufalce, má 400 kB a je to mpeg. Užijte si, fakt to stojí za to. Zoufalec jinak. Teď jsem to ukazoval mamince a ta tvrdí, že to viděla v televizi. Říkali prej, že to je záznam chlapa, co dostal virus, pochopil jsem, že mailem, takže asi červa, a rozčiloval se, že mu to zničilo všechny data. Tak to fakt nasere. Plně ho chápu a už se nad tím nebudu smát. Chudák chlap. Tohle je názorný příklad, jak ze srandy můžu přejít až k lítosti a depresi, protože jseou lidi (co dělaj viry) hovada. Kurvy špatné a chlap to musí dělat znovu nebo ho vyhodí z práce a on si začne s drogami nebo ho někdo v temné ulici New Yourku killne, protože nemá kde bydlet. Ach jo... Staré bájné FIDO Nedávno jsem mluvil s Pižim a nějak jsme zabrousili na FIDO, posílal někomu tyhle všechny hlášky, které se ve FIDU přidávají náhodně na konec řádky. Říkal jsem si, že se mi můžou hodit, protože jsou to takové krátké úsměvné texty k zamyšlení. Možná časem vyhrabu ze svých zálohovacích disket taky ještě ty svoje...
Příjmačky na výšku Ve čtvrtek jsem dělal další už třetí příjmačky. Včera v noci jsem se díval na net a dostal jsem se už na dvě školy. Ale prioritní je asi tahle. Byly tam i příjmačky z fyziky, ze kterých jsem měl fakt strach. Fyzika není zrovna moje hobby, navíc jsem měl 4 roky profesora, se kterým jsem si nepadl do oka a tím pádem z fyziky fakt moc nevím, spíš nic. No přišel jsem tam, byla tam se mnou i moje holka, ale jenom jako doprovod. Začala matika, ta byla úplně v klidu. Dokonce byla lehčí než na ekonomce, což mě dostalo, když se hlásím na informatiku. Matiku jsem odevzdal asi po 30 minutách místo hodiny a půl, prostě pohoda. Když jsem viděl jak to probíhá, klidně by tu fyziku mohla za mě napat moje holka, ale ta se na to moc necítila a stejně bych ji to asi zamítl, ale byla tu ta možnost. Na fyziku jsem si sedl zase úplně dozadu ke klukovi, se kterým jsem už psal matiku. Dostali jsme zadání a celkem jsme se zasmáli, moc příkladů, které by nám něco řekly tam zrovna nebylo. Tak jsme různě konzultovali postupy a nakonec jsme to společně nějak dali. Mám asi 3 příklady z šesti, jsem spokojem :-) Když jsem odcházel, zastavil jsem se u jedné z dvou holek v mé skupině a řakl jsem jí něco ve smyslu, že jestli j to uklidní, tak některé výsledky mám stejně jako ona. Vykulila na mě oči. "Jak to můžeš vědět", z ní vylezlo. A já pomlalu odešel pryč :-). Seděl jsem o dvě řady nad ní, takže jsem tam docel aviděl, byla to ta kaskádovitá třída. No a vylezl jsem ven, tam byla moje holka jak se baví s klukem, který ji už měsíc dělá návrhy a ptá se jí, kdy už to spolu skončíme a tak. Docela jsem z toho neměl dobrý pocit. Moje holka ho sice nechce, ale na diskotéce s ním klidně tančí a nechá si dělat návrhy a kdysi se s ním nějak líbala, takže v něm teď zůstal pocit, že má šanci. Ona tvrdí, že mu to dala najevo, že nemá, ale nechtěla být hnusná, tak jsem musel být já. Vzkázal jsem mu přes kamarády, že Moje holka nemá zájem, tak to aspoň říkala. Nějak mu to asi nedošlo, tak jsem mu chtěl dát přes hubu, byl jsem dost nasraný. Ona mi ještě říkala, že se ptal, kde jsem. To je ale drzost. Tak jsem za ním zašel a řekl jsem mu ať si dá na mě pozor, po předchozí domluvě a uklidnění mojí holkou (prej je pod mojí úroveň mu dát přes hubu, asi má pravdu). Jsem hnusný žárlivec, ale spíš mě sere ta drzost. Jo povedené příjmačky, pak už bylo ale fajn. Prošli jsme se pěkně daleko (já a moje holka!) a pokecali jsme spolu. Prostě pohoda, teď mám ale s ní zase jiné starosti. A docela velké, ach jo, to zase bude krize... |
 |
|
