 |
|
              |
Nové staré hry Zase jsem přidal tři další staré klasiky. Příjmačky na vysokou Dneska mi přišel druhý oficiální dopis o přijetí na vysoké škole. Celkem jsem si dával 3 přihlášky a na všechny jsem se dostal. Ta třetí škola je zatím sice neoficiální, ale z internetových výsledků na oné fakultě je jasné, že jsem přijat. Takže mě čeká další šílené dilema. Vybrat si tu správnou školu. Problém je v tom, že škola, kterou jsem měl prioritní, mi všichni moji známí vymlouvají s tím, že je moc těžká a hodně zaměřená na fyziku a to je moje slabší stránka. S matikou jsem myslím v pohodě, ale ta fyzika. No mám dilema, stejně tam ale nakonec půjdu, vím to,ale musím zvážit všechno, zatím mám čas. Ale celkem mi to udělalo radost, že jsem se dostal, i když to o ničem nevypovídá. Kamarád a faktury Už 10 dní u mě doma leží faktura, která má splatnost zítra. Doteď jsem nebyl schopen mu ji dorušit. Zase bude zle, že mu to dávám tak pozdě a ať mus vystavím novou. to bude zase zle doma, že pořád tisknu. Ach jo. Zadrbal jsem si to ale sám, já vím. Včerejší návštěva Ostravy Včera jsem byl v Ostravě. Proč to píšu? Protože bylo celkem fajn, i když jsem byl brutálně ospalý. Musel jsem jet hned ráno, protože moje holka měla příjmací řízení (bez příjmaček). Prostě takový pohovor. Nejdřív jsme tam zvrdli asi půlhodinky a pak jsme se vydali do centra s tím, že se někam projdem. Měl jsem ale chcíplou nálada, takže jsme šli na čenekačku do Pelikána, což je snad nejvýše situovaná restaurace v Ostravě a ještě k tomu v centru. V restauraci jsme viděli zajímavou holku. Taková pěkná atraktivní hnědovláska s vlnitou hřívou tak pod lopatky se žlutým mobilem v ruce. Byla taková usměvavá, tak jsme ji odhadovali. Vedle ní seděl asi její kluk, protože se po sobě různě věšeli a tak a naproti seděla její kamarádka, která tam byla s ní původně. Ten kluk přišel později, ale to není celkem důležité. Za tu dobu, co jsem tam byl a pozorovali ji, mohlo to být tak asi 20 min., se mi dokonale okoukala. prostě se mi skoro vůbec nelíbila a přitom na první pohled fakt pěkná holka. Pak jsme šli z Pelikána pryč a šli na hamburger. Sedli jsme si na náměstí na lavičku a pozorovali lidi. No a najednou, kde se vzali tu se vzali zase ti dva, ta holka s klukem, tentokrát se nějak hádali. přímo uprostřed náměstí. Ona nějak začala odcházet, on přiběhl k ní, chvilku si ještě něco nerózně říkali a pak mu dala pusu a šla do Lasa. Tak jsme přemýšleli, jestli je mrcha ona nebo on ten hajzl. Utvořili jsme několik teorií, ale všechny byly zhruba stejně pravděpodobné. Připomnělo mi to ale některé scény z některých mých bývalých vztahů (vzkaz pro jednu osobu, která to bude určitě číst a bude prudit: Ne všechno je jenom o tobě E., i když taky často :-), ale je to prostě obecně i o K. a jiných). Uff, to bylo náročné. Pak jsme šli jen tak po nádražní bez dalších větších cílů a viděli jsme tramvajku s vagónkem za sebou. Normální maličký nákladní vagónek, jako z LEGA. Potěšilo mě to, protože to bylo docela hodně roztomilé. Já chci vagónek!!! Pak jsme se vydali po stopách COFFEE SHOPu. Určitě tušíte, co podobný obchod asi značí v holansku, ale u nás je to jaksi pořád nelegální, tam sice taky, ale jinak. Asi týden zpátky mi volal kamarád na mobil, že v ulici, kde sídlí firma, ve které pracuje objevil zajímavý obchod. Maličký s zrcadlovými okny, kde není vidět dovnitř, ale ven jo. Dveře měli taky maličké okýnko. Nikde žádná provozní doba, žádný nápis, jen světelná tabule Coffee shop. Tak jsme se tam vydali ho hledat. Už jsem tam byl jednou, ale kamarádův popis nebyl moc dobrý, takže jsem to nenašel. tentokrát jsem měl posilu v podobě mé holky, takže jsme to rychle našli. Přesvědčili jsme se o tom, co povídal kamarád, ale nic z toho. Neodvážili jsme se dovnitř. Šli jsme dál a vtrhli do antikvariátu, kde jsem si koupil Čtyřlístek, který jsem ještě neměl. Měli ale jenom jeden. prodavače jsem se při placení zeptal jestli náhodou neví, co je zač ten coffee shop a on, že to není to, co myslíme, ale restaurace. byl to mladý kluk s naušnicema skoro všude, takže mě odhadl taky a v pohodě. Ale vymysleli jsme plán (já a ona). Jednou se oblečem úplně úleťácky a půjdem tam a zaklepem, možná se něco zajímavého dozvíme :-)). Pak jsme se byli podívat ještě na rozvodněnou řeku a já jel pomalu domů, protože jsem byl šíleně ospalý. V autobusu jsem usnul, no děs. Pak jsem ještě dospával doma. Děkuji, že nemám poštovní schránku na rohu ulice Tak vybírám po dlouhé době, kdy jsem nebyl doma zase naši poštovní schránku, naštěstí není na rohu ulice. Chvíli zápasím s nedokonalým zámkem, ale nakonec úspěšně otevřu schránku v očekávání něčeho důležitého. Zase a opět jsem naletěl své naivitě. Ze schránky se na mě vyvalí kupa nějakých prospektů. Posbírám je ze země, zběžně prolistuju. Když procházím kolem bedny u schránek, ve které leží už docela ve sběrně hodnotný masiv podobných papírů jaké držím v ruce, napadá mě, kde jsou ty ekologické zákony, co vlastně všichni děláme, aby se dál nekácely pralesy, byl čistší vzduch. Firmy se předhánějí čím zákazníka více naštvou, kolik prospektů mu vnutí, kolik papíru spotřebují, aby vynikly v celostátních statistických tabulkách na nějakém předním místě, i to je reklama. Co s tím? Zákazník je naštván, někdy znechucen, někdy zklamán tím, co najde ve své schránce. Pošty od svých známých se nedočká, za to mu píše spousta rozhazovačných firem ničících naše životní prostředí za svou cestou konkurenčním bojem. Na prospektech se ještě chlubí, že je to recyklovaný papír... Venčení psa Dneska mě zase neminulo venčení psa. Vždycky jsou kolem toho takové hádky. Když jsem býval celý týden ve škole pes v pohodě vydržel dokud brácha nepřišel ze školy, teď se s obludou musí chodit i přes dopoledne. Dneska jsem s ním šel, i když se mi sice moc nechtělo, ale nevadilo mi to. Beňoš byl dneska i nějaký hodný, tak jsem ho pustil na volno. Neposlechne jedině, když si děcka hrajou s balónkem a on si usmyslí, že si chtějí hrát vlastně s ním, taky že jo. Pak ho honí a tak. Další případ je, když je poblíž nějaký pes. Dneska se mi ho nechtělo ani za nic honit,a le risknul jsem to a měl oči na šťopkách. Ke konci procházky navštívil nějakého zedníka, ten nebyl moc nadšený a pak jsem ho, zmerčiv jiného psa, raději zase připoutal. No došli jsme až k baráku a tam jsem ho zase pustil. Kolem zrovna šel houf malých děcek, kteří mezi sebou frajeřili s pistolkama. Jeden z nich byl obzvláště chytrý (vypečený jak říká jeden človíček jménem B.). pořád všem ukazoval jak to musí a tak. Těžký boss. No a vystřelili z té jedné pistolky do země. Docela rána, ani nevím, co to bylo, ale Beňoš se za nima rozběhl a začal jim po té pistolce vyskakovat. Ten ji dal výš, aby ji nechitil. To je klasická výzva psovi a on skákal a skákal. Pak s tím začal utíkat a to se Benovi líbilo ještě víc. Začel křičet a běhat pořád rychleji a dál. pak už jsem psa neviděl, jenom jsem slyšel volání o pomoc a z toho místa, kde se to ozývalo chodili vysmátí lidé. Mám psa, který totiž není moc veliký. Je spíš maličký asi jako malý knírač. Párkrát jsem pak zapískal a pes připěhl, naštěstí nenesl pistolku v hubě, což mě potěšilo a hnali jsme raději domů, aby nepřišla vyděšená maminka. Té bych pak těžce vysvětloval, že nekouše a že je to štěně a že si chtěl hrát a skákal mu po noze a možná trošku kousnul. Prostě pohoda :-)))). Tajemství Ani už nevím, kdy to bylo, byl jsem dost zhulen a šel jsem se projít s kámošem po našem krásném městečku, co měl v sobě zase jiné substance povzbuzující mluvení. No a ten mi vykládal zajímavé podrobnosti ze svého života, které nesmím nikde zveřejnit, tak zase nic, ale já ho varoval, že je to hrozné utrpení. Zatím ale slovo držím... A vydržím... Kamarádka ze školy Ozvala se kamarádka ze školy, která četla Zoufalce a zjistila, že se píše o ní. Mrzelo jí to. Já se jí za to omlouvám, i když to tak opravdu vypadalo, že už to vzdala. Vůbec nevolala, neposlala SMS, tak jak to dělávala před časem. Takže to doufám napraví a já nebudu mít pocit, že na mě kašle. Já se jí za trest budu trošičku věnovat taky :-). Psaní na Zoufalce Vždyky mě napadá spousta různých témat na tyto stránky, ale pak to stejně všechno zapomenu a napíšu to během jednoho dne. Uvažuju, kde si to zaznamenávat. Já jsem totiž líný si vytáhnout můj spešl elektronický diář casio z baťůžku, takže je to se mnou potíž. Snad něco vymyslím. Hry a toplist Uvažuju jestli tyto stránky hodím na toplist, aby si někdo mohl přečíst něco s čím se třeba ztotožní, ale to by asi už našel, takže nic. Ale asi dám do toplistu můj archiv starších her až se trošku rozroste. Zatím tam mám 4 hry a snad tam něco přidám s touto aktualizací. Musím to doma trošku vytřídit. Včerejšek Večer jsem si dal spicha s kámošem, kterému jsem kupoval v Ostravě šluknu. hulit nechtěl, ale za to jsme dobře pokecali, já vyzkoušel nějaký jiný modýlek a pak jsme se nemohli odtrhnout od povídání. Nakonec jsme stáli asi hodinu na chodníku a ještě kecali. A přitom se nějak moc neznáme, jenom z netu. Prostě pohoda... Dodatek Jelikož jsem to nestihl ještě včera aktualizovat, připíšu tu aspoň zajímavý zážitek ze včerejší noci. Šel jsem domů kolem jedné, nikde se nic moc nedělo, tak jsem se pomalu loudal domů. Už jsem byl skoro u baráku a kousek před ním máme nově otevřenou restauraci. Když jsem se k ní blížil, vyhrnulo se zevnitř milión lidí. Docházel jsem ke vchodu, kde bydlím a obešel jsem ženskou, která moc nevěděla, kde je chodník. Trefovala se pracně na cestu a ta byla dost široká. Když jsem ji obcházel, něco na mi říkala. problém byl, že už ji nešlo ani rozumět. Nakonec z ní vylezlo jestli bych ji nedovedl domů. Tak jo. měl jsem už špatné svědomí, že jsem nepomohl jednomu pánovi, který nemohl pořádně chodit a belhal, tak jsem si řekl proč ne. Ta ženská ale asi po 150 metrech už nemohla chodit skoro vůbec. U kámošova baráku se zastavila a nešla dál. Pomalu jsem z ní začal tahat, kde vlastně bydlí. Asi šestkrát mi řekla tam rovně. Tak jo, tahal jsem ji dál. Jenom jsem doufal, ať se kámoš nebo rodičové nedívají. Došli jsme ke vchodu, kde bydlela, mezitím mi pořád nutila jednou stovku, podruhé padesátku, všechno jsem samozřejmě odmítal. Když se opřela o vchodové dveře a podala mi klíče, tak jsem pochopil, že ji budu muset dovést až domů. Pak začala mít narážky na to, abych ji dal pusu, to jsem teda krajně odmítl. Byla dost divná, já zhulen, nic jsem pořádně nechápal. Ve výtahu jsem z ní nemohl dostat, v kterém patře bydlí, a ještě k tomu si sedla na zem, ze které jsem ji nemohl zvednout. Alkohol je prostě svinstvo. Pak mi ukázala dveře, kde bydlí. Několikrát jsem se jí připtal jestli jsou to opravdu dveře od jejího bytu a ona, že jo. Tak jo. Odemkl jsem. Na dveřích bylo znát, že už se do nich někdo několikrát dobýval. Podezřele vylámané dveře okolo zámku už dala tušit, co bude uvnitř. Bylo zamčeno, ale uvnitř bylo slyšet hlasy. Pořád se mě ptala, co já a pořád s těma penězma a pak spadla do sedu a bouchla jlavou o zem, ne moc. Zavolal jsem do tmy bytu. Přiběhli tři kluci, nejstarší měl asi 14. Řekl jsem jim, že jsem jim dovedl domů máti a že jdu, klíče, že jsou na zemi. Stáli všichni v řadě od nejmenšího k největšímu, tak jsem pomalu odcházel, řekl jsem naschle. Oni odvětili něco podobného, ale byli nějací divní, nasraní možná, nevím. Každopádně jednou jak jsem byl u kámoše, který bydlí kousek, tak jsem přesně toho nejstaršího pozoroval venku. pěkný hajzl. Fackoval tam nějakou holku, prostě těžký frajer a takových je tam víc. No vlastně mě zajímalo, v jakém prostředí takový kluk vyrůstá, teď už to chápu. Stanování Další příspěvek po vydání :-). Včera jsme byli s Pižim hledat místo, kde jsme kdysi tábořili u vody a tak, bylo tam moc fajn. chtěli jsme obhlídnout jak to tam vypadá, protože byly povodně a zrovna tohodle místa se to hodně týkalo. Museli jsme jet úplně z druhé strany, protože povodně strhli most a ještě jsme pořádně nevěděli, kde se odbočuje. No naše místečko jsme (teda spíš Piži) v pohodě našli. Průser byl v tom, že bylo zatopené vodou, asi tak o metr a půl víc vody, než tam mělo být. Tak nic, budem hledat jinde. |
 |
|