[číslo 7] - Tohle číslo vyšlo 2.7.1999 Předchozí číslo | Další číslo | Seznam starších čísel | Aktuální číslo Úvodníček Takže dneska je to na dlouho, asi to ani nestihnu. Je tu šílený chaos. Balíme se na Jižní Moravu k babičce. Ale co je nového zajímavého. Udělal jsem tokový přehled všech starších čísel. Teď už se nebudou zobrazovat jako předtím v levém sloupečku, protože to bylo velice nepraktické. musel jsem ručně přidávat na každou stránku nové (respektive staré) číslo. Teď už je to jednodušší plus jsou ke každému číslu vypsány nadpisy jednotlivých článků, což způsobí jednoduchou orientaci při hledání. Uff. Dále jsem zautomatizoval přidání uživate po zaregistrování. Musím se pochlubit, teď když mi přijde mail s registrací, hodí se mi do speciálního adresáře, autor se mi přidá do složky v adres booku a ještě se vygeneruje speciální mail o tom, že se uživatel zaregistroval. To jsem ale šikovný, že? Musel jsem si pustit hudbu, protože je to tady hrozné, pořád někdo něco říká, každou chvilku přijde brácha s nějakým šíleným problémem a já musím něco psát a všechno mě rozptyluje. Jsem z tohonervózní. Ale co se dá dělat. Jen čekám, kdy na mě vyletí otec, že na mě řval a já ho neslyšel, takže dostanu něco do zad bez upozornění a bude konec, vybuchnu. Tohle nesnáším a děje se to u nás často. No nic, vrhnu se raději na jednotlivá témata. Takže čtěte. Jak jsem konečně dohrál miny Nedávno, když probíhal Unplugged na našem gymplu (psal o tom Piži), byl jsem u toho a jelikož jsem se pohyboval i v zákulisí, měl jsem k dispozici počítač. Začal jsem hrát miny, po dlouhé době jsem si k nim sedl a pochopil, jak se hrají. Zjistil jsem všechny finty po několika hrách, takže jsem začal rovnou od experta. Dlouho mi trvalo než se mi to podařilo dohrát. Miny totiž nejsou, jak jsem si myslel výhradně logická hra, kdy záleží jen na vašem skvělém logickém úsudku. Je to jinak, jde jenom o náhodu a to mě štve. Každopádně jsem se pokaždé při chvilce klidu, které nemám tak často, pustil do paření min. No a konečně se mi podařilo s několika pořádnýma haluzema Miny dohrát. Už se k nim asi nevrátím a vrhnu se na Sollitaire. I když tam taky nevím jestli na Las Vegas po třech kartách lze hru vždy dohrát. Chrysler Viper Nedávno přišel tatínek s dobrou story. Jeho známý měl Chrysler Vipera sběratelský kus, jeden z prvních deseti. Nebyl na něm zámek, stažitelná okýnka, nic takového. prostě super auto za nevyčíslitelnou částku. Tento velice vytížený pan podnikatel si dal auto do servisu na výměnu oleje s tím, že si pro něj večer přijede. No a on večer přijel a pouze mu sdělili, že zbytková cena za to auto je 40000 Kč. Nějací mladí mechanici se chtěli totiž projet, tak mu to roztřískali úplně na sračky. Ještě k tomu má finanční problémy, většinu času tráví v letadle mezi Francií a Thaiwanem, finančák mu šlape na paty. Nezáviděhodná situace. Cítím s ním a myslím, že by mě to hodně nasralo. už tak mě to dost štvalo. Sportka a Piži a noviny a vůbec Určitě jste se odněkud dozvěděli, že se ve sportce dá vyhrát spousta peněz. Já se to dozvěděl od mých kamarádů a rodičů. Já totiž neumím ani ověřit jestli je tiket výherní. Nedávno mě rodičové poslali s tiketem a slečně v sazce jsem musel připadat přinejmenším dost divný, když jsem ani netušil, co ji mám dát. Ale byla usměvavá takže v pohodě. Mimo to se nezajímám o sportu, jelikož jako matematik vím, že to nemá cenu díky pravděpodobnosti s jakou může být ta výhra vyhrána. S mými kamarády (Pižim, B. a jeho holkou) jsem vyrazil na procházku a dostali jsme se k tomuto problému. Tak jsem jim oznámil, že na pojištění výhry by museli do té sportky vrazir okolo 2 miliard korun a vyplňování tiketů by zabralo asi 17 let. Okamžitě se mě Piži zeptal odkud to mám. Když jsem mu řekl, že z novin (Mladá Fronta Dnes 29.6.1999), tak se mi vysmál, že věřím novinám, protože v novinách přece lžou a píšou samé kraviny. Piži totiž všechno přizpůsobuje jak se mu hodí. Takže začala naše rozepře o tom, že jemu se to nějak nezdá, jestli jsem se prý pokusil to přepočítat. Oznámil jsem mu, že ne s tím, že nevím proč bych to dělal podruhé, když už to zvládl nějaký docent na ekonomické fakultě. On, že si to přepočítá, ať mu řeknu jak. Dal jsem mu jednoduchý vzoreček na přepočítaní. Je to počet kombinací šesti čísel z 49. Jednoduché. Je to 13.983.816 kombinací. Jeden sloupeček stojí 10 Kč jak mi řekli oni. Takže je to asi 140 miliónů plus se musí dopočítat nějaká šance, ale tu jsem opravdu nepochopil, takže nevím. Každopádně to zjistím. Jak jsem se ale tak procházeli, probrali jsme spoustu jiných témat a viděli jsme hodně světlušek. jelikož jsme světlušky už dlouhoneviděli, bavili jsme se chvilku o nich. Kamarádova holka se našeho vševěda Pižiho zeptala čím vlastně ty světlušky svítí. On ji řekl nějakou látku a podotkl, že na podobné bázi svítí i hodinky Casio a jejich illuminator či Timex a jejich Indiglo. když jsme se já v afektu zeptal odkud to má on. Řekl, že si to přečetl na letáku k hodinkám. Nevím, ale myslím, že daleko větší informační a pravdivostní hodnotu mají noviny, které čte a tudíž i kontroluje denně spousta lidí než nějaký reklamní leták firmy vyrábějící hodinky, které tudíž i záleží na tom, aby se hodinky hodně prodávali. Takže zase a opět jsem z toho vylezl jako chuj, i když jsem Pižiho nachytal na švestkách. Však to se časem změní! Experiment, co mě napadl Včera byl šílený déšť. Šel jsem akorát přes náměstí v Ostravě a tam mě napadl zajímavý experiment. Jestli si pamatujete, tak jsem o něčem podobném psal v prvním čísle ve článku místečko. Jde o to, že by se dala na déšť speciální deska metr krát metr, která by měla čidla rozmístěná stejně jako třeba pixely na monitoru a v počítači by se vyhodnocovalo, za jak dlouho se pokryje kapkami celá plocha bez toho, že by se počítala rozlitá voda z ostatních kapek. Třeba na nějaké místo během hodiny nedopadne ani kapka. Co já vím. Zeman a jeho výroky Sledoval jsem tuším v neděli pořad na Primě Nic ve zlým se Zemanem a Kasalem. Velice mě zaujalo, co tam všechno náš premiér povídal. Nejen o svých politických ambicích jako, které se mi zdají celkem pravdivé. Docela mu věřím, že mu nejde o jeho místo. To potvrzuje i tím, že nejspíš z politiky po svém vládnutí odejte. Že chce něco udělat pro občany a ne pro sebe. Připomíná mi to způsob kandidátů na prezidenta v USA. Tak kandidují většinou bohatí lidé, kteří to už nedělají pro peníze, ale proto, že chtějí dokázat, že umí něco udělat i pro druhé. Takový přístup se mi líbí. Nejúspěšnější lidé jsou do čela státu. Dále Zeman říkal, že se těší na to až bude jezdit na chalupu, procházet se přírodou, objímat stromy a meditovat. Celý ten pořad byl vstřícný a poklidný. Zeman se nebál říct, co si myslí. Párkrát napadl novináře, ale celkem se mi jeho názory líbili. Celou atmosféru dokreslovalo i to, že si tam všichni tykali. Prostě má Zeman bod minimálně za tu přírodu a meditaci. Myslím, že měl pravdu i v tom, že politik může dělat dobrou práci i bez toho, že se bude oblíkat u nejlepšího krejčího a stříhat u nejdražšího kadeřníka. Hamburgery Na procházce, kde jsme debatovali o Sportce jsme došli i k hamburgerům. Zjistili jsme, že každému z nás chutnají hamburgery u někoho jiného. Tady jde vidět, že mají teda dost dobře pokrytý trh a každý se může uživit. Každý má totiž úplně jiné požadavky. Zároveň jsme zjistili, že absolutně odmítáme nesnášíme hamburgery, které zase mají rádi jiní. Zajímavé, že jsme zrovna mezi sebou našli takový vzorek populace :-)). Simpsons Taky sledujete seriál Simpsonovi? Je to šílený seriál skoro ne pro děti. Drsnější je snad už jen South park, o které se snad taky někdy více rozepíšu. Jelikož S. sleduju skoro pokaždé, tak když jsem jednou narazil na nějaký odkaz na stránky, klikl jsem s tím, že to budou zase nějaké nevalné stránky nějakého nadšence s pár fotkama a možná nějaký screen saverem. Po první nahlédnutím celkem střídmý design, nic převratného. Chvilku jsem se rozhlížel, až jsem narazil na aktuální díl. Klikl jsem. Objevil se popis na hodně obrazovek mého monitoru. Chvilku jsem četl. Když jsem narazil na větu: Něco podobného řekl Milhaus v díle 4C5F a ono to bylo ještě klikací, tak jsem fakt nechápal. Někdo si dává fakt moc práce, protože zpracovávat to takovýmhle způsobem musí být maso. Jinak nedivte se, když v jednom popisku najdete podovných vět na desítky stejně jako odkazů. Takhle si představuju hypertext. Jsou prostě skvělý, podívejte se sami. Stránka o Simpsnech + v mém archívu najdete hru Simpsnovi. Kam na tu zatracenou vysokou Pořád řeším ten samý problém. Kam mám jít na vysokou. Kdyby mě vzali na jednu školu, tak jsem v klidu, ale takhle? Aby se člověk rozhodoval, když ještě k tomu má spostu pro a proti, ale jsou víceméně vyvážené. Pomalu se rozhoduju pro Ostravu. Už tak na 65% jdu tam. Doufám jen, že nějakým záhadným způsobem zvládnu tu fyziku, protože lidi, co tomu i trochu rozuměli nakonec šli raději jinam a já tomu nerozumím vůbec. Fyziku narozdíl od matiky nesnáším. Všichni mi sice od základky říkají, že fyzika má blízko k matice, ale nikdy jsem tomu zcela nepropadl. Mám fakt strach, že je to tam s tou fyzikou náročné. Mám tam opravu jít? Moje druhá možnost není o nic lepšejší. Karviná je celkem díra a zase se vyhazuje na jazycích, které mi taky moc nejdou. teď záleží, co se mi lépe bude doučovat. Uvidíme. Ostravu volím i proto, že tam bude i moje holka, i když to by pro mě nemělo být směrodatné. Taky tam ráno bude jezdit kámoš (Piži!!!!) autem, takže se s ním můžu hádat (nebo přít) hned po krásném ránu. No ještě uvidím. Bečka Naše třída pořádala bečku. Tradičně jako každé odmaturující čtvrté ročníky matematické třídy podnikali ve standardní termín bečku. Jo, je to přesně to, kde se přiveze jedna či více beček, všichni se ožerou a v tom spočívá celá akce. Mě jako abstinenta tam spíš lákala účast lidí z naší třídy, takže jsem se celkem těšil. Po zmatcích se zařizováním pípy a beček a peněz jsme nakonec úspěšně bečku podnikli, ale nebudu předbíhat. Celé to mělo začít v úterý večer a končit ve středu ráno. V pondělí jsem spal u své holky ve stanu na zahradě, kde opruzoval celou noc vyjící pes a já byl nevyspaný, ale to není momentálně důležité. V úterý jsem se svolením mohl odjet na místo určení, což byla ještě škola. Přijel pro mě kámoš, který jediný měl auto a tudíž se stal hlavním dodavatelem beček. Svoji drahou polovičku jsem nechal doma, chápala, že chci být s kámošema, že bych se ji tam moc nevěnoval, nebo bych se spíš věnoval ji a nevěnoval se jim. Takže jsem odjel a dorazil tam. Potkal jsem tam jednoho fajn kámoše. Dali jsme se do řeči a kecali jsme. Pak jsem tam různě pobíhal a mezitím jsem mu prodal moji zbylou půlku tripu. Tu po čtvrtkách popapal. Pak jsem ho asi za hodinku objevil na hřišti, jak už si to užívá. Zavolal jsem na něj z okna intru, že jdu za ním. Počkal mě před intrem. Chvilku jsme kecali, byl na to dost dobře :-). Pak jsem začadil tu travku z Holandu. Po jedné malé šlukně jsem byl dost v hajzlu a vydali jsme se do města telefonovat a prostě se jen tak projít. Nechápal jsem nic, hlavně ani ne to, že jsem s někým něco domlouval po cestě, no síla. Telefon se nezdařil, povídal jsem si s tatínkem mé holky a on je hrozně upovídaný, tak jsem mu to musel zavěsit v půlce nějaké věty. S ním se člověk totiž 10x loučí a už zavěšuje a on stejně ještě něco dodá. Napodruhé po chvilce se telefon už zdařil. Pak jsem ještě zahulil a šli jsme si koupit něco k snědku. Moc si nepamatuju kde všude jsme byli, ale skončili jsme na hamburgru. Dali jsme si sodovku a velice hodně jsme si s velýma úsměvama povídali. Byla dobrá nálada. Ještě jsem ani nedojedl a měl jsem chuť jít někam pryč. Popadli jsme teda sodovku a hambáč a šli. Sotva jsme vyšli, začali jsme debatovat o tom, jestli ta láhev byla zálohovaná. Hambáč + ta sodovka totiž stála 24 Kč. Hambáč stojí 20, takže to bylo divné. Kámoš nechápal nic a já taky ne. Raději jsme teda nakonec dopili a kámoš to tam skočil dát. Přiběhl a tak jsem se ho ptal jak to teda bylo. on jen, že to tam dal a utíkal pryč. Myslel jsem, že mu něco udělám. Takový případ a on ho nechá nedořešený. Nakonec jsme na to zapomněli a jelo se umísti bečku. Cesta bylo pro mě i pro kámoše na tripu velice uajímavá. Jeli jsme kus přes pole, kde byla sice cestička, ale po okna zarostlá trávou (normální). Bylo to úplně jak na safari. Moc se nám to líbilo :-)) Umístili jsme bečku do vody a pak už jen přicházeli různí lidé. Bylo fajn až do doby, kdy jsem chytl nějakou melancholickou náladu. Vzal jsem si knížku a četl jsem si. Pak dorazil Dorgh a po čase jsme se šli projít a zahulili jsme. Myslím, že můj matroš se mu hodně líbil, protože byl v prdeli maximálně :-))))))). Jenom stál a smál se. Typický příznak. Takhle jsme nemohli zpátky, ale nakonec jsme šli. Všichni s emě ptali, co jsem s ním udělal, ale já jsem taky moc nevnímal a ještě odpovídat na otázky, to by dopadlo špatně. Ruzně jsem tam chodil a kecal se všema. Pár nějakých ožralách gymplaček se se mnou seznámilo, pokecal jsem s kámošovou skoro holkou na procházce při měsíčku. On mi pak oznámil, že jsem ho taky mohl nechat si trochu užít a nekrást mu ji na hodinu a něco. Jinak se celkem nic zajímavého nedělo. Kámošovi dojel trip, druhý kámoš se skoro holkou se nabourla na kole a byl samá krev a kolo dopadlo asi hodně blbě, on byl dost v klidu. Pohoda. Ale nejlepší bylo stejně ráno. Šel jsem spát asi kolem třetí. Dobře se mi spalo, po trávě a tak. Ráno jsem se různě probouzel když někdo odcházel a loučil se s nima. Nášemu triperovi chyběli nějaké CD, doteď nevím jaká a kde je mohl nechat. Já jsem neutrpěl žádné ztráty a kámoš vedle mě měl "jen" tu havárku na kole. Pak odjel ještě Dorgh a když jsem se úplně vzbudil zbylo z celého osazenstva celkem asi 6 lidí. Osazenstva bylo hodně. Půlka naší třídy + hodně jiných, bylo nás tam okolo padesáti bych řekl. Nakonec se dokonce přivedla další bečka. Já jako abstinet jsem měl tři dvoulitrové koly, kteé mi nakonec stejně někdo vypil, takže od dvou do tří ráno jsem si nakonec přecejenom dal jedno pivo. ALe abych se vrátil k tomu ráno. Pomalu jsme vstali, uklidili les, vyndali bečky z potoku a došli k autu. Jeden kámoš šel pěšky, takže nás na favorit zbylo 5, ale s batohama, spacákama, bečkama a ještě praporem. Byla to celkem prča to všechno balit. Docela jsme se i bavili. A takhle plný favorit už jsem dlouho neviděl. Viděla nás dokonce i paní profesorka, která dost nechápala. Prapor jsme po cestě vrátili, bečku po menších útrapách taky. Druhou jsme jeli vrátit do Ostravy. To už jsme byli jen čtyři. Našeho kolistu jsme hodili na autobus. Pak byli meší problémy na Benzince, kde jsme řidič porušil víc předpisů než celkově za celý svůj život a ještě k tomu málem naboural. Všude se tam kopalo a mi potřebovali nafoukat kolo, 2x jsme jeli v jednosměrce z druhé strany, na přikázaném směru vlevo jsme jeli doprava a podobně. Nakonec jsme ale úspěšně vrátili i tu poslední bečku a hodně jsme se nasmáli. Potom nám nezbývalo nic jiného než se pomalu rozprchnout domů. Viz další článek. Celkově hodnotím akci ne jako nejlepší, ale to ráno tomu opravdu dodalo cenu nej akce třídního charakteru. Díky za ni. Atlantis Po bečce jsem dorazil domů, najdel se a okamžitě jel zpět do Ostravy (já projezdím peněz). Slíbil jsem totiž moji obludě, že s ní zajdu do kina (i Pižimu). Piži byl jako vždy v přítomnosti nějaké slečny milý a vstřícný a tak jsme šli na Atlantis. V kině jsem poprvé opravdu zažil, co je to mikrospánek. Jestli neznáte Atlantis ani Mikrokosmos, tak vězte, že v těchto filmech není ani jedno slovo ani jeden titulek, ale jen obraz a hudba. A ještě k tomu pomalá uspávající hudba. Celkově se mi film hodně líbil, jsou to perfektně sestřihané záběry podmořských živočichů a často i slunce z pomořské perspektivy. S tou hudbou je to svělý zážitek, i když ze začátku mě dost štvalo, že byl film poškrábán. Každopádně jsem se musel pořád nutit k pozornosti (musím si na to zajít ještě jednou), viděl jsem kousek filmu, pak jsem se chvilku nad něčím zapřemýšlel (takzvaně jsem uletěl) a pak jsem si jen uvědomil, že spím. Rychle jsem se probudil, fuj, za volantem by to bylo dost hnusné. Uvažoval jsem nad tím, co bych dělal, kdybych jel autem. Přitom jsem zase usnul na sekundu a asi bych zastavil, i když to, že jsem za chvilku doma by mi asi nedalo a dojel bych to. Ale raději to nikdo nedělejte. Mikrospánek je hnus a Atlantis je super. Malý princ Dočetl jsem Malého prince (Antoine de Saint-Exupéry). Je to fakt super kniha, všem trošku přemýšlivým ji určitě doporučuju. Jediné, co fakt nechápu je to, jak to může pochopit malé dítě. Kouzlo je ale i v tom, že malé dítě z této knížky může mít něco i bez toho, že ji pochopí. Víte, že nejnovější průzkumy tuším středozemního moře potvrdili hypotézu, že autor opravdu havaroval letadlem do moře? Byla to nepotvrzená hypotéza, ale teď se potvrdila. Autor údajně chtěl letět na svoji poslední cestu a havaroval. Škoda ho. Do archivu přibyla hra Simpsons A to je asi vše. Když už jsem tu psal o těch Simpsnech, tak tu máte jednu takovou bojovku, která sice není moc kvalitní, ale na dlouhé večery je to dobré. pořád lepší někoho mlátit v podobě Márč vysavačem než nějakým svalounem s nožem. Sice je násilí jako násilí, ale tohle je mi milejší.